Kdy začíná třetí tisíciletí?

V souvislosti s nástupem roku 2000 nás astronomové, historikové a jiní odborníci přesvědčovali, že 21. století ani 3. tisíciletí dosud nezačalo, protože od ledna roku 1 neuplynulo 2000 let, ale jen 1999. Je to logický důvod, ovšem jen za předpokladu, že 1. leden roku 1 je skutečně prvním dnem naší křesťanské éry. Jak vlastně vznikl náš letopočet a jak se stalo, že nezačíná rokem 0?

Roku 1278 po založení Říma, za pontifikátu papeže Jana I., ¹⁾ navrhl římský kněz Dionysius Exiguus, aby křesťané počítali letopočet od narození Ježíše Krista místo jiných tehdy užívaných způsobů. Oznámil, že podle jeho výpočtů se Kristus narodil před 525 lety (roku 753 od založení Říma), takže rok 1278 od založení Říma je rok 525 od narození Krista. Křesťanský letopočet nám říká, kolik let v určitém roce od Kristova narození uplynulo. Z toho vyplývá, že v roce 1 se Kristus nenarodil, nýbrž měl první narozeniny (viz Vesmír 77, 664, 1998/12). Skutečným začátkem křesťanské éry je proto rok předcházející roku 1, který by měl být označen jako rok 0. Pouť papeže Jana Pavla II. v roce 2000 po místech působení Ježíše Krista nebyla načasována náhodně, ale byla vykonána v roce 2000. výročí Kristova narození.

Dionysiův výpočet se sice nezachoval, ale díky některým okolnostem mohli historici jeho postup spolehlivě rekonstruovat. Vycházel z evangelií, kde se praví, že za působení Pontia Piláta v Judsku byl Kristus ukřižován v pátek před Velikonocemi. O Velikonoční neděli, ²⁾ podle církevní tradice 25. března na svátek Zvěstování Panny Marie, vstal Kristus z mrtvých. Jelikož Pontius Pilatus byl římským prefektem v Judsku v letech 779–790 po založení Říma, vypočetl Dionysius, že v tomto intervalu připadla Velikonoční neděle na 25. března pouze jednou, a to roku 784. Od tohoto roku pak odečetl ještě 31 let a obdržel rok 753 jako rok Kristova narození. Evangelia obsahují jen jednu informaci o Kristově stáří, a to v Lukášově evangeliu (Lk 3,23), kde je uvedeno, že Ježíš byl na začátku své veřejné činnosti (po křtu) asi třicetiletý. O délce Kristova veřejného působení nás evangelia informují jen nedostatečně, ale z různých náznaků můžeme tuto dobu odhadnout na 1–3 roky. Dionysius předpokládal působení jednoroční, proto odečetl 31 let.

Otázka, jak by se měly datovat události, k nimž došlo před rokem 1 po Kristu, dlouho nikoho nevzrušovala. Až do konce 17. století je historikové datovali užitím jiných letopočtů, které měly svůj začátek před křesťanskou érou. Nejčastěji od založení Říma nebo podle olympiád, v případě potřeby dokonce od stvoření světa (ab orbe condito), které údajně nastalo r. 3761 př. n. l. (podle židovského kalendáře) či r. 5508 př. n. l. (podle byzantského kalendáře).

Francouzský astronom Jacques Cassini se nezabýval datem Kristova narození, ale uvědomil si, že vynecháním roku 0 vznikla závažná chyba, jejíž podstatu si osvětlíme příkladem. Každý bezpochyby správně odpoví na otázku, kolikáté narozeniny oslaví v roce 2010 osoba narozená roku 2000, ale asi málokdo správně odpoví na otázku, kolikáté narozeniny oslavila jiná osoba v roce 5 po Kristu, jestliže se narodila v roce 5 před Kristem. Patrně většina dotázaných odpoví, že desáté narozeniny, stejně jako v prvním případě. Není to však pravda, druhá osoba ve skutečnosti slavila teprve deváté narozeniny. Omyl vznikl právě tím, že v našem letopočtu je vynechán rok 0. ³⁾ Proto Cassini v roce 1740 navrhl, ⁴⁾ aby rok 1 před Kristem byl označován jako rok 0, jemuž by předcházel rok –1 (minus první) atd. Letopočet podle Cassiniho dostal přívlastek „astronomický“.

Pokud tedy přijmeme předpoklad, že křesťanská éra začíná rokem narození Krista, tj. rokem 0 astronomického letopočtu, pak 21. století a 3. tisíciletí začalo už na Nový rok 2000. Názor, že prvním rokem křesťanského letopočtu je rok 1, je podložen jen formální skutečností, že v historickém letopočtu tomuto roku nedopatřením předchází rok 1 před naším letopočtem.

Můj příspěvek vykládá pouze způsob, jak vznikl náš letopočet založený na Dyonisiových výpočtech. Netvrdí, že Dionysiem vypočtená data narození a ukřižování Ježíše Krista jsou správná. Např. Dionysius počítal Velikonoce podle juliánského kalendáře, ačkoli v evangeliích jde o židovské Velikonoce (pesach), které jsou vázány na židovský kalendář. Ani předpoklad, že Ježíšovo vzkříšení nastalo 25. března, není přímo doložen. Krom toho podle evangelií se Ježíš Kristus narodil za vlády judského krále Heroda Velikého (714–750 po založení Říma), čemuž Dionysiem vypočtený rok 753 nevyhovuje. Dnes téměř nikdo nepochybuje, že evangelijní Ježíš se narodil přibližně v roce 747 (v roce 7 př. n. l., resp. –6 astronomického letopočtu), neboť toho roku nastala velmi vzácná a v astrologii velevýznamná třikrát se opakující konjunkce Saturna (židovské planety) a Jupitera (královské planety) ve znamení Ryb (4. června, 23. září a 13. prosince), která podle výkladu tehdejších hvězdopravců oznámila narození židovského krále a dlouho očekávaného Mesiáše. Domněnku, že betlémská hvězda (Mt. 2,1–2) nebyla kometa, jak ji známe z vánočních jesliček, nýbrž astrologicky významné seskupení planet, vyslovil už r. 200 n. l. církevní otec Tertullian a po něm řada dalších.