Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

ad Ekologie jako náboženství a Matt Ridely jako heretik

(Vesmír 79, 469, 2000/8)
 |  5. 11. 2000
 |  Vesmír 79, 604, 2000/11

Matt Ridley ve své knize Původ ctnosti i Vojtěch Novotný v recenzi na ni se dobývají sice razantně, ale do otevřených dveří.

Ridley na řadě příkladů dokazuje, že obecní a individuální (sociologicky přesnější by asi bylo hovořit o rodinném) vlastnictví často zajišťuje šetrný přístup k přírodě a zdrojům. Rovněž správně poznamenává, že mezi obcí a státem je v tomto ohledu dramatický rozdíl. Jistě, jde o poměrně banální skutečnosti, mnohokrát zkoumané a publikované například environmentálními organizacemi (ostatně řada programů, které prosazují, se právě o soukromé či obecní vlastnictví opírá). Jak Ridley přišel na to, že jsou nějakými zvláštními přáteli státního majetku, těžko soudit.

Novotný mu přikyvuje. Je logické, že zelená hnutí jsou pro komunální [míněno státní] vlastnictví? Rozhodně ne, vyplývá z této knihy, a nezbývá než souhlasit. Nezbývá než souhlasit, až na to, že premisa, ze které celá teze vychází – totiž že environmentální organizace preferují státní majetek – je jaksi chybná.

Ochrana životního prostředí musí kombinovat různé nástroje. Jednou se jako efektivní ukáže ekonomická stimulace například daňovými sazbami, podruhé přísná legislativa, potřetí samo soukromé vlastnictví. Těch třetích případů je celá řada. Není nikým jiným než ideologem ten, kdo si myslí, že privátní vlastník bude vždy jen hrabivým kořistníkem a zaručeně přírodu zdevastuje. Není nikým jiným než ideologem ten, kdo si myslí, že stačí jen vše zprivatizovat a veškeré problémy se vyřeší. Proto také environmentální organizace prosazují případ od případu různá opatření: jednou daně, podruhé legislativu, potřetí soukromé vlastnictví a počtvrté něco jiného.

Ad absurdum dovádí celou věc recenzentova poznámka: A už jste slyšeli o ekofeminizmu? Nic proti ekologii a feminizmu, ale pouhá existence takovéto slovní chiméry ukazuje, že s ekologickým hnutím cosi není v pořádku. Děsí mě představa článečku v některé řekněme politologické revui: „A už jste slyšeli o Lysenkových názorech? Nic proti biologům, ale pouhá existence takovéto chiméry ukazuje, že s vědou cosi není v pořádku.“ Ekofeminizmus lepí na ochranu životního prostředí ideologii, podobně jako Lysenko lepil ideologii na vědu. Ale to přece vypovídá pouze o těchto dvou ideologiích, nikoli o vědě, biologii, ochraně přírody nebo environmentálních organizacích.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Vojtěch Kotecký

Mgr. Vojtěch Kotecký, Ph.D., (*1974) studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a v Centru pro otázky životního prostředí UK. Pracuje v institutu Glopolis, kde se zabývá souvislostmi mezi ekonomikou a životním prostředím. Deset let sloužil jako programový ředitel Hnutí DUHA a byl členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj.
Kotecký Vojtěch

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.