Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Život bez sexu

 |  5. 10. 2000
 |  Vesmír 79, 546, 2000/10

Rozmnožovat se pohlavně je výhodné, alespoň z dlouhodobého hlediska (viz Flegr, Vesmír 74, 268, 1995/5). I většina nepohlavně se množících druhů se jednou za čas rozmnoží pohlavně. Ty, které tak neučiní, jsou odsouzeny k vymření, ať už kvůli hromadícím se škodlivým mutacím nebo kvůli parazitům, kteří si s nimi poradí podobně jako kůrovec se smrkovými monokulturami. Proto v přírodě nenajdeme širší skupinu příbuzných druhů, které by to dělaly výhradně nepohlavně. Až na jednu výjimku. U jedné skupiny vířníků (Bdelloidea), čítající 360 druhů, nikdo neviděl samce. Přesto se dlouho myslelo, že samičky přece jenom sex tajně provozují. Teprve nahlédnutí do jejich genomu ukázalo, že se skutečně už dobrých 80 milionů let množí pouze nepohlavně. Jak se taková věc dá z genomu vyčíst? Pohlavně se rozmnožující tvorové mají každý gen ve dvou víceméně stejných kopiích (alelách), které vykonávají stejnou funkci. Když má na svět přijít potomek, dostane od každého rodiče vždy po jedné alele, a tento nový pár musí fungovat tak, jak má. Běda, kdyby se sešly dvě neschopné alely! Teď si ale představte, že se jednou takový organizmus rozhodne množit pouze nepohlavně. Jeho alely zůstanou navždy spolu. Jedna z nich pak může zmutovat a začít dělat něco jiného. Nevadí to (pokud ta druhá zvládne vykonávat jejich práci sama), protože nehrozí, že by se v další generaci potkala s jinou alelou, která by ji v její původní činnosti nedovedla zastoupit. Ze dvou alel jednoho genu se tak pomalu stávají dva odlišné geny diploidní genom se mění v haploidní s dvojnásobným počtem genů. A z toho, jak moc už se od sebe alely liší, je možné spočítat, před kolika lety se daná skupina organizmů začala rozmnožovat nepohlavně. Teď zbývá přijít na to, jak mohli vířníci bez sexu tak dlouho přežít. (Science 288, 1211-1215)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radka Storchová

Radka Storchová, Ph.D., (*1979) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře zoologie Přf UK a na Arizonské univerzitě v Tucsonu se zabývá genetickými mechanizmy speciace u ptáků.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné