V síti...

Lidé vynalezli bezpočet způsobů, jak si usnadňovat život. Ty případy, kdy určité jednání nikoho přímo nepoškozuje, často nebývají kvalifikovány ani jako podvod. Mezi takové jednání patří např. studentské opisování. Tomu velice napomohla existence internetu. Studenti se spolehli na vysokou nepravděpodobnost odhalení, že odevzdaná práce je okopírována z nějakého obskurního dokumentu uloženého v počítačových sítích. (Do jisté míry tomu protiřečí údaj, že mezi léty 1993 a 1997 stoupl počet odhalených případů podvádění na Kalifornské univerzitě v Berkeley o 714 %.) Na jaře minulého roku byla zavedena služba, která umožňuje učitelům, redaktorům i studentům porovnávat text s tisíci či miliony článků dostupných na internetu a zjišťovat tak míru originality práce (viz www.plagiarism.org). Společnost, která tuto službu poskytuje, založil doktorand neurofyziologie John Barrie po svých zkušenostech se známkováním prací z neurofyziologie, které získal jako asistent u psychofarmakologa Davida Prestiho. Na 320 studentech vyšších ročníků testoval odevzdané práce. Presti na počátku semestru upozornil, že bude odevzdané seminární práce testovat, zda nejsou plagiátem. Přesto Barrie zjistil, že 15 % studentů odevzdalo nepůvodní práce. Jeden student např. odevzdal práci, jež vznikla „sešitím bloků“ stažených z šesti webovských stránek. Představitelé Kalifornské univerzity uvažují o tom, co proti podvádějícím studentům podniknout zda jim z práce dát nevyhovující známku, anebo zda tyto případy posuzovat vážněji jako porušení pravidel určujících, jak se student může chovat.

Za zmínku rovněž stojí, že existují společnosti, které prodávají eseje na zakázku, referáty o „přečtených“ knihách, „šablony“ esejů atd. (viz například www.schoolsucks.com anebo cheater.com). Nepřekvapuje, že na úvodní stránce je např. poznámka, že „tato největší sbírka je stoprocentně proti plagiátorství, neboť jinak by své produkty prodávali“ a tak zamezili kontrolu originality. Přesto rychle dobrouzdáte k objednávce s cenou 8,90 $/stránku textu.

Plagiáty nejsou výsadou studentů. Spíše než čtenáři novin a časopisů o tom však vědí své redaktoři. Když si Günther Eysenbach z Heidelberské univerzity přečetl článek „The quality of surgical information on the Internet“ v srpnovém čísle Journal of the Royal College of Surgeons of Edinburgh, pojal podezření, že se nápadně podobá článku, který uveřejnil roku 1998 v říjnovém čísle časopisu British Medical Journal. Angličtina není jeho rodnou řečí, a tak poslal zmíněný článek Barrieho společnosti. Analýza textu nejenže potvrdila jasné plagiátorství, ale i necitované užití dalších publikovaných materiálů. (Nature 402, 222, 1999)