Terapie pod psa

Tedy alespoň slovotvorně. Co je to canisterapie? Na první pohled lékařský termín, na druhý pohled výtvor surrealistův. Co to znamená? Vůbec nic, ale zní to učeně. Terapie – tomu rozumíme. Canis – to je přece pes! Pes v nominativu, genitivu i vokativu. Pesterapie, psaterapie, pseterapie... sudkulatý rystupije, tujekára tentoryje, pestužije pestuvyje. Krásné! Jenže tvůrce termínu nepsal báseň. Zřejmě chtěl pojmenovat léčebnou metodu založenou na kontaktu pacientů se psy. A udělal to s prominutím pod psa.

Jak by měl termín znít? Buď caniterapie, nebo (lépe) kynoterapie (kynologie se už ujala dávno). Ostatně hippoterapii (nikoli hippos­) zná dnes každý – a utvořena je správně. Chudák pes! K psímu životu ještě psí terapie. (Naše řeč 82, 108, 1999/2)