Proč je perla Namibie velká

Vysvětlení neobvyklých rozměrů je zřejmě ve způsobu výživy. Jako mnohé jiné sirné bakterie získává perla Namibie energii oxidací sulfidů na síru a dále až na síran. Akceptorem elektronů však není jako obvykle kyslík, ale dusičnan z mořské vody. Přitom sulfidy a kyslík se v mořské vodě u namibijského pobřeží nevyskytují spolu. Sulfidy jsou hojné v usazeninách ve větší hloubce (kde vznikají hnitím organických látek), zatímco dusičnany přináší mořský proud pouze do horních vrstev oceánu. Jen při občasných mořských bouřích se voda promíchává a usazeniny víří, takže jsou přístupné sulfidy i dusičnany najednou. Bakterie patrně řeší tento problém tím, že si obě potřebné látky ukládá do zásoby. Živá cytoplazma tvoří v buňce jen tenkou nástěnnou vrstvu, přeplněnou zrníčky elementární síry (odtud bělavé zbarvení). Celý střed zaujímá obří vakuola, obsahující dusičnan v koncentraci až 0,8molární. S takovými zásobami vystačí buňka nejméně 40 dní a ve stavu hladovění přežívá zřejmě mnohem déle.

Nová bakterie poutá i pozornost ekologů, protože by při rozšíření v znečištěných pobřežních vodách Evropy či Ameriky mohla pomoci odstraňovat dusičnany přicházející ve vodách z polí hnojených umělými hnojivy. (Science 284, 493, 1999) Jiří Kunert