O stavu evropské veřejnosti

Na „mínění občanů“ se odvolává kdekdo: nátlakové organizace tzv. environmentalistů, organizace spotřebitelů i poslanci. Všichni citují demokratický princip v tom smyslu, že regulace biotechnologií by se měla řídit přáním občanů. Jako argument se také často objevuje citace regulační politiky té které země jako obrazu kolektivní vůle občanů.

Pokusme se udělat si představu, jak dalece je veřejnost jednotlivých studovaných zemí způsobilá k tomu, aby se vyjadřovala k otázkám biotechnologie a aby například mohla posoudit, co znamená označení potravin „Připraveno z geneticky modifikované plodiny“, které se má v EU zavádět.

Biotechnologové si položili otázku, čím se vyznačuje veřejnost, která rozhoduje o jejich oboru. Protože to byli biotechnologové z Evropské unie, kam úpěnlivě směřujeme, měly by nás jejich nálezy zajímat. Profesionálové z Eurobarometru zpracovali okolo 1000 dotazníků z každé studované země kromě Lucemburska (610) a Severního Irska (324). Průzkum prováděli v roce 1996 s výjimkou Švýcarska, kde jej ukončili až v červnu 1997. Tehdy v EU probíhala debata o transgenní kukuřici Novartis a problémech genu pro rezistenci na ampicilin, nebo o transgenní sóji, která je ve více než polovině potravin. Slavná Dolly ale tenkrát ještě nebyla na světě.

Poodhrňme cípek záclony a pohleďme alespoň na malý kousek panoramatu, který nám zpráva řešitelů nabízí. Pracovník Eurobarometru navštívil každého respondenta doma a nechal ho v soukromí vyznačit odpovědi. Z velkého množství dat můžeme vybrat jen některá profilová. O stavu „biotechnologického uvědomění“ vypovídají odpovědi na otázku, zda je následující výrok správný, nesprávný, nebo zda dotazovaný nemůže jeho platnost posoudit. Z mnoha výroků jsme vybrali tři z genového inženýrství a jeden z klasické biotechnologie (viz obr. 1).

Již tyto grafy (a za nimi stojící čísla) by sváděly dělat korelace a pídit se po příčinách neutěšeného stavu, kdy třetina občanů Evropy je přesvědčena, že běžná rostlina nemá žádné geny (dodejme, že není důvodu se domnívat, že by situace v České republice byla příliš odlišná). Prozatím se spokojíme s pouhým konstatováním situace bez jakéhokoli hodnocení. Zpráva o řešení úkolu má 300 stran a obsahuje podrobnou analýzu stavu každé členské země. Parametry, které jsme vybrali, představují jen zlomek informací obsažených ve zprávě, takže dělat z nich závěry by bylo nekorektní. Zhodnocení je nezbytné, ale bude vyžadovat čas.