Hudba a řeč v mozku

Když lidé zaslechnou nesmyslně postavenou větu (například Včera seká trávník), jejich mozková aktivita se na moment splaší a při měření vykáže pozitivní výkyv (větší vlnu). Změny elektrického potenciálu v mozkové kůře lze snímat na temeni hlavy. Označují se ERP (event-related potentials) a jejich pozitivní odchylka P600. Dosud nebylo jasné, jestli odchylku vyvolávají jazykové postupy myšlení, nebo nějaké základní poznávací procesy.

Odpověď na tuto otázku hledal i A. D. Patel, který uskutečnil pokus s patnácti hudebně vzdělanými lidmi. Nechal je poslouchat hudbu, v níž některé akordy mírně či více odporovaly zákonitostem harmonie, anebo do skladby náhle vložil změnu, která byla vůči předchozí kompozici nesmyslná. Ti samí lidé potom poslouchali anglické věty, do nichž byla začleněna slova buď gramaticky chybná, nebo odporující logice předchozí části věty. A co se ukázalo? Obojí nesrovnalosti, hudební i jazykové, vyvolávaly v mozku pokusných osob „větší vlnu“, tedy amplitudu P600. Také měření těch správných tónů a slov vykazovala v obou oblastech shodné výsledky. Zdá se tedy, že výkyv mozkové aktivity není reakcí na dění v jazykové, hudební (či jiné) specifické doméně, ale odráží nějaký strukturálně integrační proces.

Jsou známy poruchy (například po úrazu), kdy se náhle výrazně zhorší například vnímání hudební harmonie, zatímco jazykové znalosti zůstanou beze změny (nebo naopak). A právě příbuznost vnímání jazykových, hudebních a dalších speciálních procesů by mohla vést k poznání nadřazené znalostní domény. Časem by se dokonce mohl najít způsob, jak poruchu některého ze speciálních vnímání napravit na hlubší a obecnější poznávací bázi. (Trends in Cognitive Sciences 3, č. 3, březen 1999)