Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Stěhovavá sarančata na Madagaskaru

 |  5. 5. 1999
 |  Vesmír 78, 280, 1999/5
 |  Seriál: Madagaskar a ekologie, 10. díl (PředchozíNásledující)

Snímky sarančat pod článkem pocházejí z roku 1998 a jsou to tedy jen docela nepatrné dozvuky katastrofy, která postihla Madagaskar roku 1997. Počátky této historie je ale třeba hledat ještě o několik let dříve.

Nápadné zvýšení počtu sarančat stěhovavých (Locusta migratoria capito) zaznamenaly místní úřady na kontrolu sarančat již v letech 1994 a 1995. O rok později (1996) přišly první zprávy o tom, že místy začíná převládat stěhovavá forma nad usedlou a do pohybu se dávají zatím jen malá hejna. Během období dešťů – od října 1996 do března 1997 – prodělaly vývoj 4 další generace sarančat. Na některých lokalitách stihla vyrůst do dospělosti i generace pátá. Důležitější však je, že v únoru se prakticky všichni jedinci zformovali do obřích migrujících hejn. Odhaduje se, že pokrývala asi 1–2 miliony hektarů madagaskarského jihu a jihozápadu (viz mapku pod článkem). Dvě největší hejna přelétávala krajinu asi 220 km jižně od města Ihosy. Pracovníci FAO odhadli, že jsou asi 20 km dlouhá a 5 km široká, s průměrnou hustotou asi 300 sarančat na m2 (to představuje řádově 100 000 000 000 jedinců v jednom takovém hejnu). Ve stejné oblasti bylo pozorováno i množství dalších hejn, která byla sice menší, ale v některých případech hustší. Situace se ještě zkomplikovala zvýšením výskytu dalšího druhu sarančete – Nomadacris septemfasciata. Sarančata způsobila katastrofální škody na rýži (L. migratoria je jeden z nemnoha druhů, který žere i ryži), kukuřici, čiroku a na pastvinách pro dobytek. V krizových oblastech se potraviny vyvažovaly stříbrem (doslova, ne v přeneseném smyslu) a během následného hladomoru přišlo o život několik tisíc lidí. Podobně vážná byla situace na Madagaskaru naposledy před 40 lety (1960–1962).

O rok později byla situace nesrovnatelně příznivější. Obrovitá hejna sarančat sice stále křižují krajinou. Hodiny a hodiny tiše prolétají nad lesy, plantážemi a vesničkami a na Středoevropana stále ještě působí mocným dojmem. Již jsou ale méně početná a nedokáží likvidovat vegetaci s takovou silou.

Ze snímků je ostatně vidět, že vše okolo je stále zelené a svěží. Z chování lidí, kteří tu žijí, už není cítit strach. Naopak probíhají mezi svými domky s obrovitými plátěnými pytli, nápadně připomínajícími entomologické smýkačky, a strhávají stovky a stovky sarančat, která skončí osmažená nebo opečená na domorodé tabuli. Ze zkázy se může stát požehnání. Alespoň někdy a někdo.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...