Stěhovavá sarančata na Madagaskaru

 |  5. 5. 1999
 |  Vesmír 78, 280, 1999/5
 |  Seriál: Madagaskar a ekologie, 10. díl (PředchozíNásledující)

Snímky sarančat pod článkem pocházejí z roku 1998 a jsou to tedy jen docela nepatrné dozvuky katastrofy, která postihla Madagaskar roku 1997. Počátky této historie je ale třeba hledat ještě o několik let dříve.

Nápadné zvýšení počtu sarančat stěhovavých (Locusta migratoria capito) zaznamenaly místní úřady na kontrolu sarančat již v letech 1994 a 1995. O rok později (1996) přišly první zprávy o tom, že místy začíná převládat stěhovavá forma nad usedlou a do pohybu se dávají zatím jen malá hejna. Během období dešťů – od října 1996 do března 1997 – prodělaly vývoj 4 další generace sarančat. Na některých lokalitách stihla vyrůst do dospělosti i generace pátá. Důležitější však je, že v únoru se prakticky všichni jedinci zformovali do obřích migrujících hejn. Odhaduje se, že pokrývala asi 1–2 miliony hektarů madagaskarského jihu a jihozápadu (viz mapku pod článkem). Dvě největší hejna přelétávala krajinu asi 220 km jižně od města Ihosy. Pracovníci FAO odhadli, že jsou asi 20 km dlouhá a 5 km široká, s průměrnou hustotou asi 300 sarančat na m2 (to představuje řádově 100 000 000 000 jedinců v jednom takovém hejnu). Ve stejné oblasti bylo pozorováno i množství dalších hejn, která byla sice menší, ale v některých případech hustší. Situace se ještě zkomplikovala zvýšením výskytu dalšího druhu sarančete – Nomadacris septemfasciata. Sarančata způsobila katastrofální škody na rýži (L. migratoria je jeden z nemnoha druhů, který žere i ryži), kukuřici, čiroku a na pastvinách pro dobytek. V krizových oblastech se potraviny vyvažovaly stříbrem (doslova, ne v přeneseném smyslu) a během následného hladomoru přišlo o život několik tisíc lidí. Podobně vážná byla situace na Madagaskaru naposledy před 40 lety (1960–1962).

O rok později byla situace nesrovnatelně příznivější. Obrovitá hejna sarančat sice stále křižují krajinou. Hodiny a hodiny tiše prolétají nad lesy, plantážemi a vesničkami a na Středoevropana stále ještě působí mocným dojmem. Již jsou ale méně početná a nedokáží likvidovat vegetaci s takovou silou.

Ze snímků je ostatně vidět, že vše okolo je stále zelené a svěží. Z chování lidí, kteří tu žijí, už není cítit strach. Naopak probíhají mezi svými domky s obrovitými plátěnými pytli, nápadně připomínajícími entomologické smýkačky, a strhávají stovky a stovky sarančat, která skončí osmažená nebo opečená na domorodé tabuli. Ze zkázy se může stát požehnání. Alespoň někdy a někdo.

Obrázky

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné