RICHARD GORDON: Podivuhodné dějiny lékařství

Richard Gordon, autor známého a zfilmovaného románu „Doktor v domě“ a dalších humoristických knížek sklízí úspěch i za literaturu faktu. Jeho panoptikální „Medicínské záhady“ jsou však tak nabity groteskními a většinou dost odpudivými medicínskými historkami, že se pero zdráhá... „Podivuhodné dějiny lékařství“ jsou alespoň prosty zevrubných popisů, jak lékaři vraždili své manželky, tchyně a jiné nepohodlné osoby, ani nemají tak postmoderní názvy kapitol, jako je hned prvá v „Záhadách“: „Proč Mary Toftová porodila sedmnáct králíků“.

„Podivuhodné dějiny lékařství“ lze charakterizovat jako rozbor historek, mnohdy kuriózních, ale většinou poučných a nakonec užitečných. Samozřejmě je historie medicíny trudná. Ještě donedávna se pouštělo žilou (což je metoda rychle spějící k zahubení kteréhokoli nemocného), ještě nedávno se přikládaly pijavky, sázely baňky. Autor hledá v lékařských pokrocích spíše náhodu než zásluhu. Penicilin byl prý objeven, protože jednoho roku byl v Anglii chladný srpen. U zrodu anestezie při operacích stály éterové večírky lepší společnosti, ovšemže u původu byli i „dva šikovní a prospěchářští dentisté z nové Anglie“, kteří si chtěli nadělat jmění. Pasteur a Koch z toho panoptika vycházejí poměrně dobře, ale Jenner čerpal pouze ze staré zkušenosti dojiček krav. Freud ovšem patří mezi ty horší případy.

Následuje historie objevu chemoterapie Domagkem, využití Flemingova penicilinu (Flemingova zásluha je zanedbatelná – takového zhodnocení se dostalo málokterému nobelistovi), za vitaminy je Hopkins jakž takž pochválen, také rentgenové záření a radium mají historii úctyhodnou, stejně jako „vnitřní prostředí“ Clauda Bernarda, a pak samozřejmě hormony, hlavně inzulin. Pozoruhodné jsou rozbory „státní zdravotní péče“, od Bismarcka až po novodobou Anglii. Končí to slovy: Potenciál lékařské vědy je nekonečný, požadavky na léčení nelze omezovat, zatímco zdroje bohužel omezené zůstávají.