Opičí chování v akváriu

V dodatku k Lorenzově knize „Evolution and Cognition“ (1979), která tiskem vyšla teprve nyní, najdeme zajímavé připomínky Kurta Korschala a Keiko Okawy. Na základě Lorenzových poznatků přirovnávají sociální strukturu bičonoše zobanovitého (Zanclus cornutus) k interaktivnímu chování šimpanzů. Bičonoš zobanovitý (z čeledi Zanclidae) v přírodě žije v korálových oblastech Indického a Tichého oceánu. K. Lorenz choval bičonoše v umělé nádrži a pozoroval je. Zjistil, že zpočátku se o nádrž dělili jednotlivci nebo menší skupiny, ale brzy se začaly tvořit větší shluky, které své území bránily proti vetřelcům. Později už byly v celém akváriu jen dvě veliké skupiny a ty nového jedince buď zahnaly do ústraní, nebo smrtelně zranily. Jen výjimečně se nováčkovi podařilo, aby byl přijat.

V přírodě tento mechanizmus reguluje počet jedinců tak, aby se skupina ubránila nepříteli a zároveň netrpěla nedostatkem potravy a výběru partnerů.

Taková sounáležitost je známa u živočichů žijících v sociálních společenstvích, kteří mají rozvinutou schopnost individuálního rozpoznávání, například u primátů. Zatím se ale neví, zda se bičonoši chovají popsaným způsobem i ve svém přirozeném prostředí. (Nature 397, 211, 1999)