Dalechampie „proti přírodě“

Evolucionistická ortodoxie praví, že ekologická specializace během evoluce nějaké skupiny je spojena se ztrátou schopnosti adaptovat se na změnu prostředí, čímž je nevratná, a v posledku fatální. Tento názor byl v nedávné minulosti vyvrácen několika studiemi. K nim se řadí i fylogenetická studie amerických biologů W. S. Armbrustera a B. G. Baldwina, která se zabývá vztahy mezi rostlinami a jejich opylovači u tropických lián rodu Dalechampia z čeledi Euphorbiaceae. Molekulární fylogenetická analýza, založená na jaderných i chloroplastových sekvencích, autorům pomohla formulovat hypotézu o evoluční změně vztahu mezi opylovanou rostlinou a opylovačem. Domnívají se, že vysoce specializovaný vztah (jeden či několik málo druhů opylovačů využívajících tzv. květní pryskyřice) přešel ve vztah nespecializovaný (viz řadu opylovačů živících se pylem). Změna probíhala během fylogeneze rodu Dalechampia od okamžiku, kdy se tento rod rozšířil z Afriky na Madagaskar. Tam vzniklo několik druhů tvořících skupinu, pro kterou je nespecializované opylování charakteristické. Vysvětlení se nabízí samo. Jen dva rody krytosemenných rostlin lákají opylovače na pryskyřice (Clusia a Dalechampia) a jen málo rodů včel (z čeledí Megachilidae a Apidae) užívá květní pryskyřice na stavbu svých hnízd. Dalechampie kolonizovaly Madagaskar, ale včely sbírající pryskyřici ne. Protože na Madagaskaru byla místní čeládka nespecializovaných požíračů pylu, kteří čas od času nějaký ten květ opylili, nemělo smysl, aby dalechampie dál vyráběly pryskyřici, a tak toho časem nechaly. Řečeno jinak, adaptovaly se na nepřítomnost svých specifických opylovačů, a to ztrátou žláz sekretujících pryskyřici a účinným využitím řady různých pylem se živících opylovačů. (Nature 394, 632, 1998)