Stabilita populace datla sběrače

Schopnost živočichů začlenit do svého jídelníčku více zdrojů potravy posiluje jejich odolnost vůči nepříznivým vlivům uvnitř ekosystému. Na této teorii založili W. Koenig a J. Haydock svou studii (Journal of Biogeography 29/1999), ve které se zaměřili na datla sběrače (Melanerpes formicivorus) žijícího na tichomořském pobřeží v Kalifornii. Stabilita populace tohoto datla v lesnatých oblastech není ovlivněna pouze celkovou hustotou dubů, jejichž žaludy se tito ptáci živí, ale hlavně diverzitou druhů dubu.

Datel sběrač sbírá žaludy a vtlouká je zobákem do malých otvorů, které si k tomuto účelu vytvořil ve kmeni stromů. Žaludy některých dubů zrají pouze rok, jiných dva roky. Riziko, že se žaludy neurodí, s přibývajícím počtem druhů klesá. Nejvýraznější zlepšení ve stabilitě populace datlů nastává při přechodu od jednoho druhu dubu jako zdroje potravy na dva druhy. Pravděpodobnost nedostatečné úrody žaludů u jednoho druhu dubu představuje 24 %, při dvou druzích klesá na 12 %. Přidávají-li se k nabídce potravy tohoto datla další druhy, nejsou změny tak výrazné. Přesto platí, že čím více druhů dubu mají datlové sběrači k dispozici, tím menší je riziko hladovění a tím více jedinců má šanci na přežití. (Nature 399, 528, 1999)