Malířovo oko a ruka

Portrét vytvořený umělcem se ve všech dobách lišil od tzv. fotografického záznamu – vždycky zahrnoval umělcovy tvůrčí schopnosti a zkušenosti i jeho chápání vnitřního života portrétované osoby. Výzkumy britských a amerických vědců financované Wellcomovým trustem se snaží odkrýt, jak vlastně výtvarník pracuje. Přístroj nasazený na hlavu jako motocyklistická přilba zaznamenává pohyby očí, tok krve v nejaktivnějších částech mozku (zobrazený funkční magnetickou rezonancí) a pohyby kreslící ruky. Ukázalo se, že umělec se podívá na model velmi často, ale velmi krátce (na třetinu sekundy), a déle se dívá na vlastní dílo. Kreslící ruka si pak obvykle několikrát nanečisto zkusí zamýšlenou čáru, než ji nanese na papír. Kontrolní osoby bez uměleckého nadání a zkušenosti reagovaly odlišně a odlišné byly i toky krve: u „neumělců“ hlavně v zadní části mozku spojené s viděním, u umělců v předních lalocích, které jsou spojovány s abstrahováním informace. Umělec tedy spíše promýšlí obraz, než aby kopíroval to, co vidí. Výsledky těchto a podobných výzkumů umělecké tvorby (6 projektů) jsou zatím jen předběžné, nicméně slibné.