Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Hrad přepevný...

 |  5. 10. 1999
 |  Vesmír 78, 586, 1999/10

Snaha budovat „nedobytné“ myšlenkové systémy je v novější době vždy provázena snahou po vytváření architektonických monumentů, které by je reprezentovaly. Výstavba chrámů a svatyní nejrůznějších náboženství je věc natolik obecně známá a obsáhlá, že ji zde nebudu rozvádět. Podstatně zajímavější z hlediska sebereflexe vědy je éra stavby jejích svatyň, spadající převážně do druhé poloviny minulého století a vyznačující se téměř všeobecnou, nezkalenou a přímočarou scientistní vírou. Jako kultovně reprezentační stavbu lze označit takovou, jejíž ozdobnost a pořizovací náklad jsou ve zjevném nepoměru k účelu, kterému má sloužit. 1) Takto poslední desetiletí minulého věku vyprodukovala řadu architektonických památek, nad nimiž se tají dech – stačí sledovat obrovskou okázalost a nákladnost mnoha přírodovědeckých muzejí – v Paříži (i budova pařížské Akademie věd stojí za pozornost), Vídni, a zejména Londýně. Londýnské přírodovědecké muzeum, obří stavba v neobyzantinském stylu, skýtá při bližším ohledání nejednu pozoruhodnost – stačí si povšimnout archeopteryxů a pterodaktylů na vlysech či sloupů s povrchem ve stylu kmenů sigillarií a lepidodender, celkem pozoruhodně citlivě zakomponovaných do byzantského výtvarného rámce. Za zmínku stojí i neomaurská Haydarpašova Marmarská univerzita v Istanbulu a jako nejpozdnější typická památka tohoto typu Lomonosovova univerzita v Moskvě.

Ani u jedné z nich nelze parareligiózní zdroj inspirace – mešitu či pravoslavný chrám – přehlédnout. Ani zevně, ani uvnitř. Je pozoruhodné, jak značnou základnu fundamentalizmů nejrůznějšího typu, od scientistního přes křesťanský či islámský až k totalitarizmům našeho století, tvoří středostavovské vrstvy, které bezezbytku dodávají lidský materiál pro jejich funkcionářské struktury. Středostavovská solidnost a neustálé existenční obavy jsou asi ideální živnou půdou pro potřebu takovéto životní dráhy a opory. Chlapci z těchto vrstev, v mírně záplatovaných, ale čistých textiliích, už v dětství malí dospělí, přijíždějí zdaleka. V lepším případě na studie, v horším na ideologickou přípravu. Nadšené pohledy jejich očí sledují se zatajeným dechem věže a báně templu, ve kterém snad už brzo budou kostelníky, a potom snad i ...

Poznámky

1) Církevní obřady a kázání lze pochopitelně provozovat, jak známo z příkladu Tábora, i v zadaptované stodole. Je to ale právě gotická katedrála, která vyjadřuje „sakrálnost“ toho, co se v ní děje.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...