Určování pohlaví

 |  5. 1. 1999
 |  Vesmír 78, 56, 1999/1

Samičky a samečkové mnohých druhů jsou na první pohled často velmi rozdílní. Jen si představte třeba takového krásně vybarveného samečka bažanta a jeho partnerku vypadající jak hrouda hlíny, či urostlou maxisamičku klíštěte vedle miniaturního samečka. Co stojí za těmito rozdíly?

U nás – savců – jsou za vzhled našich partnerů odpovědné pohlavní hormony vylučované pohlavními orgány (tedy vaječníky nebo varlaty) a za vznik těchto orgánů zas odpovídají geny uložené na pohlavních chromozomech X a Y. Kolik jich je a které to jsou, to bylo ještě donedávna otázkou. Dnes se však už ví, že je to jen jeden jediný gen Sry (Sex – deteRmining gene on the Y) uložený na chromozomu Y, který je odpovědný za tvorbu varlat. V jeho přítomnosti se z určité oblasti embrya vytvoří varlata, díky nimž se embryo stane samečkem. V jeho nepřítomnosti se naopak vytvoří vaječníky, a embryo je tak předurčeno stát se samičkou.

Sry je poměrně mladý gen, který byl nalezen pouze u savců. U ptáků ani u plazů přítomen není. Jeho funkci zde plní jiný, velmi konzervativní gen Sox-9, nad nímž u savců převzal kontrolu nově vzniklý Sry.

Trochu jiná situace nastává u drozofily, kde na vrcholku celé hierarchie genů určujících pohlaví stojí gen Sxl (Sexlethal). Ten je přítomen jak u samic, tak u samců, avšak jednou v aktivní, podruhé v neaktivní formě. To, zda bude Sxl aktivován, záleží na poměru počtu chromozomů X k počtu sad autozomů. Pokud je tento poměr roven jedné (například u diploidních organizmů s pohlavními chromozomy XX či XXY), je gen aktivován a dá vzniknout samičkám. Pokud je však poměr roven jedné polovině (u jedinců s pohlavními chromozomy XY), Sxl zůstává neaktivní a vyvinou se samečkové.

V obou těchto případech je pohlaví určeno již při oplození vajíčka. V přírodě se však setkáváme i s případy, kdy o pohlaví rozhodují až podmínky, ve kterých se jedinec vyvíjí (u plazů třeba teplota). Obecný princip určování pohlaví je však stále týž: Za vším stojí jeden či několik málo genů, fungujících jako jakási výhybka. Ta určuje, kterým směrem se embryo vydá. K přehazování výhybky však je potřeba také nějaký výhybkář. A právě tito výhybkáři se – na rozdíl od samotných výhybek – u různých skupin organizmů velmi liší. (Science 281, 1990–1994, 1998)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radka Storchová

Radka Storchová, Ph.D., (*1979) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře zoologie Přf UK a na Arizonské univerzitě v Tucsonu se zabývá genetickými mechanizmy speciace u ptáků.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné