Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Určování pohlaví

 |  5. 1. 1999
 |  Vesmír 78, 56, 1999/1

Samičky a samečkové mnohých druhů jsou na první pohled často velmi rozdílní. Jen si představte třeba takového krásně vybarveného samečka bažanta a jeho partnerku vypadající jak hrouda hlíny, či urostlou maxisamičku klíštěte vedle miniaturního samečka. Co stojí za těmito rozdíly?

U nás – savců – jsou za vzhled našich partnerů odpovědné pohlavní hormony vylučované pohlavními orgány (tedy vaječníky nebo varlaty) a za vznik těchto orgánů zas odpovídají geny uložené na pohlavních chromozomech X a Y. Kolik jich je a které to jsou, to bylo ještě donedávna otázkou. Dnes se však už ví, že je to jen jeden jediný gen Sry (Sex – deteRmining gene on the Y) uložený na chromozomu Y, který je odpovědný za tvorbu varlat. V jeho přítomnosti se z určité oblasti embrya vytvoří varlata, díky nimž se embryo stane samečkem. V jeho nepřítomnosti se naopak vytvoří vaječníky, a embryo je tak předurčeno stát se samičkou.

Sry je poměrně mladý gen, který byl nalezen pouze u savců. U ptáků ani u plazů přítomen není. Jeho funkci zde plní jiný, velmi konzervativní gen Sox-9, nad nímž u savců převzal kontrolu nově vzniklý Sry.

Trochu jiná situace nastává u drozofily, kde na vrcholku celé hierarchie genů určujících pohlaví stojí gen Sxl (Sexlethal). Ten je přítomen jak u samic, tak u samců, avšak jednou v aktivní, podruhé v neaktivní formě. To, zda bude Sxl aktivován, záleží na poměru počtu chromozomů X k počtu sad autozomů. Pokud je tento poměr roven jedné (například u diploidních organizmů s pohlavními chromozomy XX či XXY), je gen aktivován a dá vzniknout samičkám. Pokud je však poměr roven jedné polovině (u jedinců s pohlavními chromozomy XY), Sxl zůstává neaktivní a vyvinou se samečkové.

V obou těchto případech je pohlaví určeno již při oplození vajíčka. V přírodě se však setkáváme i s případy, kdy o pohlaví rozhodují až podmínky, ve kterých se jedinec vyvíjí (u plazů třeba teplota). Obecný princip určování pohlaví je však stále týž: Za vším stojí jeden či několik málo genů, fungujících jako jakási výhybka. Ta určuje, kterým směrem se embryo vydá. K přehazování výhybky však je potřeba také nějaký výhybkář. A právě tito výhybkáři se – na rozdíl od samotných výhybek – u různých skupin organizmů velmi liší. (Science 281, 1990–1994, 1998)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radka Storchová

Radka Storchová, Ph.D., (*1979) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na katedře zoologie Přf UK a na Arizonské univerzitě v Tucsonu se zabývá genetickými mechanizmy speciace u ptáků.

Doporučujeme

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...
Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

O resveratrolu jsme léta slýchali ve spojitosti s příznivými účinky pití červeného vína či s tzv. francouzským paradoxem. Pak se objevily zprávy,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné