Vesmír

Beňovský na Madagaskaru. Pro nás Slovany je zvláště zajímavo, že svého času chtěl opanovati Madagaskar odvážný Slovák Beňovský a předati jej Francii. [...] Beňovský ujal se hned díla, odplul k řečenému ostrovu a přistál k jeho břehu 1. června r. 1774. Na Madagaskaru vydával se za potomka tamějšího krále, spřátelil se s ostrovany a všecky si naklonil líbezným jednáním a chováním. Konec konců byl, že ostrované vyvolili si Beňovského za krále. Ale v hodnosti té neměl Beňovský ještě dost vojska, aby mohl zachovati v zemi pořádek a rozšířiti svou moc ve mnohoslibné osadě.

Vesmír 1. června 1899, s. 183

Slavnost královny koupele. Lid slaví ji okázale po celém ostrově. Tou dobou počíná na Madagaskaře jakýsi nový rok. Královna přijímá v předvečer slavnosti všecky vysoké hodnostáře a předkládá jim v sále své residence mísu rýže smíchané s medem. Každý z hostí béře do prstů trochu té sladké míchaniny a odchází ze sálu. Den na to přichází panstvo opět do paláce. Královna prodlévá tou dobou za zvláštní záclonou, svléká se sebe oděv a dává se polévati vodou. Když se opět oblékla, předstupuje před shromážděné panstvo a postříká je rovněž vodou. Totéž činí královna, když vystoupí na pavlač palácového nádvoří, kde ji očekává vojsko. Po tomto obřadě následují samé hody, tance, zpěv a radovánky a trvají osm dní nepřetržitě.

Vesmír 15. července 1899, s. 222

Cestou do Antananariva. [...] Ve vsi zvané Ambatomango byl podán panu Lambertovi nový důkaz královské přízně. Tam očekával ho princův pětiletý synáček, kterého si vzal před nedávnou dobou pan Lambert za vlastního. Bývá totiž zvykem na Madagaskaře, že si domorodci brávají cizí děti za vlastní, aby se tak utvrzovalo přátelství mezi rodinami. Pan Lambert přišel rovněž tímto způsobem k dítěti, neboť mu je princ Rakoto sám nabídl na důkaz své milosti. Pan Lambert dal dítěti své jméno, ale synáčka ponechal u prince.

Vesmír 15. července 1899, s. 223

Cestovatelka Ida Pfeiffrová z Vídně o cestě na Madagaskar píše: [...] Běžnou mincí je tam toliko španělský tolar, a poněvadž nemají Madagasové žádné jiné mince drobnější, rozkrajují tolar třebas na několik set kousků. Opatrní lidé nosívají na trh malé vážky, aby se o pravosti stříbra přesvědčili. Podvodníci žijí i na Madagaskaře. [...] Domorodci se mi mnoho nelíbili. Mají veliká ústa, velké rty, sploštělý nos a špinavě hnědou kůži. Za to líbily se mi jejich bílé zuby a krásné oči. Z černých chundelatých vlasů jde až hrůza. [...] Mnoho oděvů Madagas nepotřebuje. Kousek látky kolem kyčlí a trochu větší kus kolem hrudníku je celá toaleta mužů i žen.

Vesmír 1. července 1899, s. 208