Ústřičníkovo mnohoženství
| 5. 8. 1998Ústřičník velký (Haematopus ostralegus) je zvíře sexuálně i sociálně monogamní. Za určitých okolností se ale k existujícímu páru přidruží další samice. Jaké to má výhody?
Příbuzenský výběr nepadá v úvahu, protože (jak vyplývá z analýzy sekvence nukleotidů mikrosatelitní DNA) dvě samice v těchto trojicích si nejsou o nic více příbuzné, než by odpovídalo náhodě. Navíc ani samcům neskýtají dvě samice mnoho reprodukčních výhod. Jsou-li totiž snůšky jeho partnerek oddělené, musí rozdělit i svou péči o ně, a snesou-li obě do jednoho hnízda, je výsledný počet vajec příliš velký, než aby je bylo možno všechna vysedět.
Zajímavým jevem v chování samic ústřičníků žijících s týmž samcem jsou jejich homosexuální kopulace. Testovat, nakolik přispívají k udržování dobrých vztahů (jako je tomu např. u šimpanzů) a spolupráci při výchově mláďat, by bylo příliš složité. Existence homosexuálních kopulací ústřičníků však naznačuje, že ani heterosexuální chování ptáků nemusí sloužit vždy pouze přenosu spermatu.
Nevěrné samice třeba ani tolik nehledají lepší geny pro své potomky, ale zkoušejí jiné samce jako své potenciální partnery, a dojdou-li k přesvědčení, že by jim „milenec“ mohl být lepším partnerem, neváhají a toho dosavadního opustí. Stabilní dvojice pak pravidelnými kopulacemi odrazují vetřelce, kteří by mohli mít v úmyslu jejich vztah narušit.
Sen všech sociobiologů – jednotná teorie vysvětlující chování tlupy makaků i termití kolonie – je stále v nedohlednu. Zatím neumíme objasnit princip tří základních rozhodnutí (kdy, kde a s kým se rozmnožit) ani u zvířete s tak jednoduchou sociální strukturou, jakou má ústřičník. (Nature 391, 635, 1998)
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [195,7 kB]