Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Nanebevstoupení Francise Cricka

 |  5. 7. 1998
 |  Vesmír 77, 405, 1998/7

[...] Těžko někdo uvěří, že náhodné změny v televizním přijímači (nebo dokonce náhodné změny plánů továrny na televizní přijímače) mohou udělat z černobílé televize barevnou. Obecná zkušenost praví, že budeme-li se v čemkoli složitém šťourat, nejspíš to rozbijeme. Výtvory lidské mysli a rukou se vyznačují určitými vlastnostmi, které pramení ze samé podstaty techniky a souvisejí s omezeností našich myšlenkových pochodů. Chceme-li, aby něco fungovalo, musíme vytvářet složité systémy podle úzce vymezených pravidel. Dokážeme mluvit a uvažovat jen o velice malém počtu současně probíhajících dějů, a proto si složité soustavy rozdělujeme na části, se kterými můžeme zacházet odděleně. Také musíme mít zcela jasno v tom, jak se věci dějí v čase. Musíme dbát příčinných souvislostí, a jestliže x je příčinou y, musí y vždy následovat po x. A k tomu rádi vyjadřujeme řídící pochody hierarchickými schématy.

Kdysi jsem si myslel, že tyto zásady modulárního uspořádání, přísného pořadí dějů a hierarchického řízení mohou být základem struktury a funkce všech složitých soustav. Určitě to tak je u velkých softwarových souborů nebo u hodinek: v obou případech by i malá odchylka od původního plánu způsobila velkou neplechu. Dnes jsem přesvědčen, že tyto zásady sice asi platí v technice, ale příroda je jiná. Pochody v biologických systémech jsou uspořádány podstatně pružněji, živé soustavy snáze vzdorují poškození a mají více prostoru pro přizpůsobení.

Evoluční paradox tedy můžeme vyřešit následovně. Budeme-li trvat na tom, že přírodní systémy jsou podobné umělým, neobejdeme se bez konstruktéra, který by přírodě udělil omezení, jež známe z techniky. A stejně jako u umělých systémů by kdosi musel zasednout k rýsovacímu prknu, kdybychom chtěli něco nového. V přírodě ale nikdo nesedí u rýsovacího prkna; to, co se nehodí, se zahodí a na uprázdněné místo přijde něco nového. Otázku bychom ve skutečnosti měli obrátit vzhůru nohama. Místo toho, abychom začali s představou systému, jaký bychom chtěli sestrojit, a pak se neobešli bez zázraku, který udělá z ryby mloka, měli bychom se ptát, jaká struktura umožňuje přirozeným (popřípadě i umělým) systémům měnit vlastnosti přírodním výběrem.

[...]

Dvacet let jsem v Cambridži seděl v jedné místnosti s Francisem Crickem. Svého času se zajímal o embryologii a strávil hodně času přemýšlením o imaginálních discích u drosophily. Když jednou odhodil na stůl knihu, kterou právě četl, s podrážděným zvoláním „To tedy Bůh ví, jak tyhle imaginální disky fungují“, vyvstala okamžitě před mým vnitřním zrakem představa Francise klepajícího na nebeskou bránu. Svatý Petr ho vítá se slovy:

„Ach, pan doktor Crick! Jistě jste unaven po té dlouhé cestě. Posaďte se, prosím. Mohu vám nabídnout něco k pití?“

„Ne,“ řekne Francis. „musím mluvit s šéfem. Potřebuju se ho na něco zeptat.“

Po chvíli se Francisovi podaří přesvědčit anděla, aby ho zavedl k Bohu. Projdou rajskou zahradou až někam dozadu, překročí železniční vlečku a nakonec dorazí k jakési barabizně se střechou z vlnitého plechu, obklopené haraburdím. A tam někde vzadu najdou stařečka v montérkách s velkým montážním klíčem v kapse.

„Bože,“ řekne anděl, „to je doktor Crick; pane doktore, to je Bůh.“

„Velice rád se s vámi seznamuji,“ řekne Francis. „Musím se vás na něco zeptat. Jak fungují imaginální disky?“

„Víte,“ zní odpověď, „vzali jsme kousek tamhle toho a něco jsme k tomu přidali a... já už ani nevím. Ale můžu vám říct, že už ty mouchy takhle děláme 200 milionů let a ještě jsme neměli ani jednu reklamaci.“

Jeden italský ministr pro vědu měl tuhle historku moc rád.

(Current Biology , 1997, s. 38–40, překlad F. Cvrčková, zkráceno)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Sidney Brenner

 

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné