DEMETZ PETER: Prague in Gold and Black. Scenes from the Life of the European City

Starý pán se po letech vrací do Prahy. Je dojatý, ale ne sentimentální. Přemýšlí nad svým životem, bilancuje a píše o historii a literatuře Prahy. Začíná Starými pověstmi českými a odrazy přemyslovské legendy v dílech německých romantiků i českého národního obrození. V osmi kapitolách mapuje pražskou minulost a její literární odrazy. Chválí Přemysla Otakara II., skutečného zakladatele Prahy jako města a Čech jako středověkého království. Tento panovník měl tu smůlu, že do Čech zval německé kolonisty, takže unikl nacionálnímu kultu minulého století a tím i zasloužené chvále pozdějších dějepisců a jejich učebnic. Velkou péči věnuje starý pán založení Karlovy univerzity a vědcům na dvoře Rudolfově. Paralelně přitom sleduje život židovské komunity, vždyť bývaly doby, kdy každý čtvrtý obyvatel Prahy byl Žid.

V roce 1868 se Praha dokonce stala městem promyšlené literární dezorientace, která dodnes plní stránky novin. Herrman Goedsche pod pseudonymem sir John Retcliffe, člověk nejasné kriminální minulosti a později spoluvlastník ultrakonzervativních berlínských novin, vydal román Biarritz. Kniha se sice svým způsobem zabývá Napoleonem II., ale jedna její kapitola popisuje, jak se na starém židovském hřbitově v Praze setkají zástupci dvanácti židovských kmenů a ještě k tomu Věčný Žid. Spřádají zde temné plány, jak ovládnout svět. Pražská kapitola Biarritzu byla carskou policií publikována samostatně v ruském překladu a cestou nějak ztratila charakter fikce. Ruský mystik rodu Rasputinova Sergej Nilus pak tento text (ovšem ve verzi založené na francouzském překladu, jenž má velmi složitou historii) použil jako část překladu Protokolů slovanských mudrců. Není třeba opakovat, jaký vliv měla tato kniha nejenom v carském Rusku, ale zejména v Hitlerově Německu. A proto ten název Demetzovy knihy – ne jenom „zlatá Praha“, ale i „temná Praha“.

Starý pán se také musí vyrovnat s magickou Prahou. Ukazuje, jak tento pojem vyrůstal z knih německých romantiků, přetvářel se pod dotykem francouzských prokletých básníků v dílech českých secesních symbolistů. Během komunistického režimu se pojem magického města stal jakousi obranou proti povrchnímu realizmu vládnoucí ideologie. V posledních letech přešel do majetku turistického průmyslu, aby v příliš racionálním světě uspokojil poptávku po tajemství.

Kniha je psaná pěkně a jasně. Zahraničnímu čtenáři podává elegantní, ale zasvěcený výklad české literární historie i života hlavního města mezi kněžnou Libuší a T. G. Masarykem. Upozorňuji na ni ne proto, že by obsahovala nový nezvyklý pohled nebo byla nějak nápadně inspirativní pro českého intelektuála, ale pokud vám přijede zahraniční návštěva nebo exkurze studentů a vy jim – stejně jako já – nechcete doporučit Ripelliniho Magickou Prahu nebo některou ze suše psaných, lexikálních historií české provenience, tak tu konečně je zaujatý, a přitom vyvážený dokument o životě a kultuře v tom temném, zlatém městě nad Vltavou. Kniha, která má blízko k vysokoškolské učebnici, ale přitom se dá číst.