Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Trochu koktáme všichni

 |  5. 4. 1998
 |  Vesmír 77, 236, 1998/4

Zvukomalebné slovo koktat (vyrážet slova po slabikách) vzniklo ze staršího kokotat, což u jiných Slovanů dosud označuje kohoutí hlas (kokoko); -o- vypadlo snad vlivem staršího slova jek(o)tati, viz též slovenské jachtať (koktat, zajíkat se).

Kohout, staročesky kohút či kokot, je pták, v němž podle mytologie vězí démon. Proto nad lomenicemi bývala zprvu dřevěná, později plechová korouhvička v podobě kohouta, aby tento démon zdomácněl a posléze magicky odháněl duchy cizí, domu nepřátelské. Posadit na střechu červeného kohouta ovšem neznamená natřít korouhvičku červeně, ale zapálit dům.

Učí-li se dítě vyluzovat zvuky zvířat, pak kokoko(dák) přísluší spíš slepici. Kohout víc proslul kokrháním (slovo, opět zvukomalebné, vzniklo redukcí z kokyryhati). Ve staré češtině mělo slovo kokot vedle běžného významu i význam vulgární, kohout si totiž vysloužil pověst galantnosti až příliš náruživé (viz též dnešní nadávku ve slovenštině). Proto také slovo koketa, přejaté sice z francouzštiny, avšak odvozené rovněž od jména pro kohouta (coq), mělo původně mnohem "intenzivnější" význam než dnes. Se slovem coq souvisí i výstřední francouzská pokrývka hlavy kokarda (cocarde). Ostatně mít na hlavě kokrhel (něm. Gügerel, původně ozdobný čepec, dnes už jen příšerný klobouk) souvisí pro změnu spíš s Gockelhahnem, jehož výstřední ozdoba hlavy se však od hřebínku českého kohouta ničím neliší. Ze staročeského kokotie hacě vzniklo jméno rostliny kokotice (bot. rod Cuscuta), a to jako eufemizmus pro kohoutí "spodky" (varlata), jimž jsou květy této rostliny tvarem podobné. Hacě (viz dnešní gatě) byly lehké kalhoty s širokými leč kratšími nohavicemi (do půl lýtek), v pase přidržované hacníkem - širokým opaskem.

Všimněme si stručně odborné terminologie pro koktání i jiné poruchy řeči. Balbuties - koktavost (balbus - koktavý) viz podrobněji Vesmír 77, 187, 1998/4. Dalším termínem je hezitance (z lat. haesitere - váznout), což je druh koktavosti s přehnaným ulpíváním na počáteční slabice. Traulizmus (z ř. traulos - blebtavý) se týká spíš špatné výslovnosti, zejména souhlásek rl. Dysfemie (dys - porucha, feme - řeč) je nesouvislá řeč. Dysfázie (ř. dys - porucha, fasis - řeč) je porucha řeči, žvatlavost, lehčí forma afázie (ztráty již nabyté schopnosti řeči, vyvolané změnami v mozku). Afonie je ztráta hlasu (fone - hlas), dysfonie je nesprávné tvoření hlasu. A nakonec si připomeňme dva citáty z Jungmannova Slownjku česko-německého (1835 - 1839): Koktati gest wjec než brebtatiLépe gest zagjkawým než brebtawým býti. Breptat, bleptat, brblat, brebentit, blábolit, brumlat - to jsou všechno zvukomalebná slova a zdálo by se, že není třeba blíže vysvětlovat jejich význam. Takové breptání ovšem neznamená jen rychlé nesrozumitelné brebentění, nýbrž i tlachání, žvástání z hlediska obsahu.

Vysvětlovat zvukomalebný původ slov souvisejících s nepříjemným postižením by mohlo být bezcitné, kdybychom se do určité míry nezakoktávali všichni. Ne že bychom byli stiženi poruchou, ale chybí nám trénink z mluvních cvičení. Pokud by se vůbec někdo měl za koktání stydět, pak jsme to nepochybně my - "koktající většina". I pro nás však platí, že víc než o kvalitu řečnického podání jde o vlastní obsah sdělení.

Ostatně jsou situace, kdy opakování slov (jeden z rysů koktání) může mít pozitivní funkci. Určitá nepravidelnost ve větné stavbě slouží k zdůraznění výrazu (dávno a dávno je tomu; hned, ale hned tam půjdeme). Přenádherné ukázky "koktání" najdeme v lidových písních, viz Já mám chaloupku: Až já se opiju, já si ji pošiju hra hra hra hra hra hra hrachovinou.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné