Vladimir Prelog

Velký organický chemik tohoto století zemřel 7. ledna 1998. Narodil se v Sarajevu 23. července 1906. Jako dítě zažil atentát na vévodu Františka Ferdinanda (28. 6. 1914). Školní léta prožil v Záhřebu, chemii však vystudoval na ČVUT v Praze. Doktorát získal u Emila Votočka, ovlivnil ho však hlavně Votočkův žák Emil Lukeš, který v něm vzbudil zájem o chemii alkaloidů. V roce 1935 se vrátil do Záhřebu, kde se posléze stal profesorem na univerzitě. Prostředky na výzkum získal z komerční přípravy sulfanilamidu (streptozolu). Po německé okupaci v roce 1941 se mu podařilo za dobrodružných okolností uniknout do Švýcarska. Zde nalezl útočiště u krajana Leopolda Růžičky na Eidgenosische Technische Hochschule. Jestliže ETH poskytla Prelogovi domov, Prelog přinesl této technice slávu. Za přínos ke stereochemii mu byla v roce 1975 udělena Nobelova cena (dělil se o ni s J. W. Cornforthem). V roce 1957 po Růžičkově odchodu na odpočinek se stal vedoucím laboratoře, rychle však přenesl část pravomocí a odpovědnosti na své mladší spolupracovníky, což byl v kontinentální Evropě dosti revoluční krok. V roce 1976 odešel Prelog na „odpočinek“, okamžitě se však zapsal jako zvláštní student (Fachhörer), aby mohl docházet do laboratoře a pokračovat ve své vědecké práci, což ani pro profesora ETH nebylo automatické!

Nature 391, 542, 1998