Johann Anton Stolz

J. A. Stolze znají dnes mineralogové v souvislosti se stolzitem, pojmenovaným na jeho počest. W. Haidinger tak r. 1845 nazval Stolzův nález wolframanu olovnatého z Cínovce. S ohledem na vzácnost výskytu není tento minerál běžně známý.

Stolz se narodil v Praze, ale vyrůstal v Jáchymově. Příroda i rozvinuté hornictví Krušných hor na chlapce silně zapůsobily. Po gymnáziu vystudoval medicínu a stal se městským lékařem v Ústí nad Labem, kde neohroženě likvidoval epidemie. Za to byl odměněn čestným občanstvím města a císařským uznáním. Později nastoupil v Teplicích, kde likvidoval tyfovou epidemi. Jeho lázeňské služby v Teplicích oceňovali šlechtici jako velkovévoda Carl August von Weimar, který Stolzovi udělil titul lékařského, posléze i dvorního rady a medaili Sokolího řádu. Pruský král Friedrich Wilhelm III. jej honoroval zlatou Akademickou medailí.

Mineralogická vášeň Stolze neopustila. Počátkem minulého století patřilo Labské údolí s Českým středohořím i Krušnými horami k oblastem poměrně divokým. První zdejší nálezy proslavených zeolitů z dutin třetihorních vulkanitů prý pocházejí právě od Stolze. Svými unikátními nálezy Stolz obdarovával muzea, školy i jednotlivce, udržoval styky s J. W. Goethem, Kašparem Šternbergem, Alexandrem v. Humboldtem, J. S. Preslem ad. Zasloužil se o založení Českého musea. Trpěl nechutí k písemnému projevu, proto nenapsal jedinou vědeckou publikaci, v archivu Říšského geologického ústavu ve Vídni je však uloženo 16 foliových svazků s výsledky jeho geologicko-mineralogické práce. Právem je řazen k autorům, jako byli F. A. Reuss, F. X. Zippe, či J. Barrande.

J. Stolz vytvořil unikátní sbírku minerálů neobyčejné krásy, jejíž vědeckou hodnotu nelze ani odhadnout. Projevil přání, aby sbírka nebyla dělena a zůstala v Čechách, 20 let po jeho smrti však byla rozprodána do celého světa (největší díl získali Japonci).