Věda a srozumitelnost

„Věda je plna expertů na speciální oblasti, avšak má zoufalý nedostatek lidí s uceleným pohledem na svět. Takový stav nejenže brání pokroku, ale mohl by ohrozit politickou a finanční podporu výzkumu.

Vědci jsou pochopitelně zdrženliví, mají-li veřejně diskutovat ojiných oblastech výzkumu, než je jejich vlastní. Nepředvídaným důsledkem této zdráhavosti je, že zobecňování a syntéza – podstatné složky pokroku – jsou zanedbávány. Vědci v pasti svých specializací ponechávají jiným, často nepříliš kvalifikovaným, aby veřejnosti zprostředkovávali širší architekturu a souvislosti moderních vědeckých teorií. I když schopnost sdělit veřejnosti uchvacující vizi celku vědy není nezbytná pro každodenní pokrok výzkumu, je naprosto rozhodující pro udržení kulturní, politické a finanční podpory vědy.

Vědecká výchova se stala natolik specializovanou, že vědecká gramotnost vědců je jen nepatrně vyšší než u nevědců. Studenti po absolvování přednášek o buněčné biologii a evoluci nejsou schopni diskutovat o širších východiscích evoluční teorie, natož pak o vývoji Země nebo kosmogonii, o nic více než jejich kolegové, kteří se vědami nezabývají. Studenti fyziky nemají tušení, čím se liší proteiny od nukleové kyseliny, studenti chemie neznají stáří Země, studenti geologie nejsou schopni jednoduše popsat metabolizmus anebo říci, proč je obloha modrá.

Tím nechci říci, že by studenti nemohli rozumět několika oborům a jejich souvislostem. Ale základní školení ve vědách ani nepodporuje, ani neposiluje všeobecnou zvědavost již téměř sto let. Mezi specialisty je téměř univerzálně rozšířena pýcha na hlubokou znalost ve velmi úzkém oboru.“

M. T. Green, jehož zde citujeme ¹⁾ , dokonce přirovnává vzdělávání ve vědách k vojenskému výcviku: je zaměřeno na taktiku spíše než na strategii a klade si za cíl co nejrychleji naučit zacházení s „nejposlednějšími zbraněmi“, aby rekruti mohli být posláni při nejbližší příležitosti na „výzkumnou frontu“. Problém nespočívá v samotné specializaci. Ta je nutným důsledkem růstu znalostí. Pokouší se běžný vědec zařadit vlastní výzkumnou práci do širšího rámce pokroku vědy? Green o tom pochybuje. Jde jenom o nejistotu badatele? Nejde častěji o nechuť vidět svoji činnost jako malý, často okrajový, úsek velkého celku.

Podle Greena neexistuje vzdělávací či profesní struktura, která by syntézu výsledků zajišťovala nebo alespoň podporovala. Jeho vize možného světa, jemuž dominují výsledky a artefakty přírodních věd, v němž však nikdo není schopen vidět tento svět vcelku, není to, co bychom si přáli. Úsilí o srozumitelnost snad není zbytečné.

Ivan Boháček