Odolnost vůči infekci versus kompetiční úspěch

Organizmy jsou nepřetržitě ohrožovány parazity a patogeny. Existuje tedy nepochybně obecný a velmi intenzivní selekční tlak na investici do obranných mechanizmů. Udržování obrany však něco stojí, a to i tehdy, když k infekci nedochází. To ovšem hraje proti zmíněnému selekčnímu tlaku. Existence dědičné variability v odolnosti naznačuje, že takové protichůdné tlaky opravdu existují. O ceně, kterou organizmy za obranyschopnost platí, toho ale není moc známo.

Vhodným nástrojem pro odhalování protichůdných tendencí jednotlivých složek zdatnosti je studium důsledků intenzivního umělého výběru. A. R. Kraaijeveld a H. C. J. Godfray z NERC, centra pro populační biologii v Ascotu, se zabývali umělým výběrem octomilek ve směru vyšší odolnosti vůči blanokřídlému parazitoidu Asobara tabida. Jako důsledek tohoto výběru bylo zjištěno, že selektované, ale neparazitované larvy octomilek mají sníženou schopnost konkurence s normálními, neselektovanými larvami. Selekční tlak na schopnost soupeření a odolnost vůči parazitoidům se pravděpodobně liší prostorově i časově, což může vysvětlit pozorovanou variabilitu ve zmíněné odolnosti u přírodních populací. (Nature 389, 278, 1997)