Planeta Země žije v proměnném prostředí

Rozměr magnetosfér planet se dost významně mění vlivem slunečního větru. Hranice zemské magnetosféry je za typických podmínek vzdálena od zemského povrchu 10 – 12 zemských poloměrů, magnetoplazmový oblak ze Slunce ji ale může stlačit na pouhých 6,6 zemských poloměrů. To už je výška, kde jsou geostacionární družice (36 000 km). V takových případech je na samém zemském povrchu registrována magnetická bouře a další anomální efekty. Když porucha vrcholí, dochází v oblasti severní a jižní polární magnetosféry k disipaci energie kolem 1 400 gigawattů (N. Peredo, NASA 1997).

I když je více než sto let známo, že geomagnetická bouře je důsledkem velké aktivity na Slunci, její předpověď je zatím problematická. Je sice znám zdrojový komplex jevů na Slunci, bývá i odpozorován, ale důsledky poruchy v určitém místě v prostoru (kupř. u Země) lze stěží spolehlivě předpovědět, a to vzhledem k různé hustotě emise, rychlosti a směru šíření.

Stalo se tak i po erupci 7. dubna 1997, kdy očekávané následné efekty u Země výstražná předpověď přecenila (E. Hildner, Solar News, 30. 4. 1997). I tak se zdá, že situace je lepší než v případě zemětřesení.