Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Opičí past

 |  5. 7. 1997
 |  Vesmír 76, 372, 1997/7

Alfred Brehm zanechal ve svých spisech jímavou historku o technologii lovu kočkodanů v západní Africe – do prázdné kokosové skořápky se vydlabe otvor tak veliký (či malý), aby jím prošla opičí ruka v nataženém, nikoli sevřeném stavu a tato nádobka s příslušným vnadidlem, nejčastěji vařenou rýží, se upevní na okraji pralesa. Lovec překvapí kočkodana právě v okamžiku, kdy se potravy zmocnil a vzhledem k neschopnosti jednou uchvácené pustit, zůstane v pasti vězet a jeho další životní cesta směřuje buď na trh, či do domorodé kuchyně.

Zdá se, že uvedený jev je u primátů včetně člověka univerzálnější, než se obecně má za to. Lze říci, že veliké množství komplikací i duševních poruch a strádání vzniká právě z tendence jednou uchvácené (ať už na jakékoli rovině) držet a nepustit. V zásadě jde o výraz nedůvěry vůči světu, a zejména sobě samému, že se záhy podaří zmnocnit něčeho podobného, či dokonce lepšího. Lpění na myšlenkách, majetcích, osobách či úředních postech je v neposlední řadě i této povahy a středoevropská představa definitiv (včetně třeba definitivy ve státní službě) tomuto přání, že musí být stále jak bývalo a nikdy jinak, osudově nahrává. V některých životních momentech jakoby se zdálo, že podle antických představ se božstvo přiblíží a žádá nějakou oběť, nejdřív docela malou; pokud se mu nevydá dobrovolně, nároky postupně stoupají a mocnost si ji nakonec vezme sama v nepoměrně větším rozsahu, někdy s fatálními důsledky pro navštíveného (i instituce zcela světské, např. daňový úřad, postupují podobně).

Převážná většina náboženství vždy toto „vydání oběti bez zdráhání“ zdůrazňuje, ať už jde o historii Abraháma a Izáka, koránovou Súru krávy či evangelijní příměr o suknici a plášti. I situace, kdy je některý jedinec jako cizorodý transplantát „odhojován“ institucí, k níž by z těch či oněch důvodů rád přináležel, je z této kategorie jevů. Při bližším pohledu se většinou ukáže, že tento signál je na místě a mimo ni by se mu dýchalo a existovalo lépe, pouze si to momentálně ještě nechce připustit. To, co chceme za každou cenu udržet, za každou cenu i udržíme. Jen z toho, jak byla „každá cena“ vysoká, se nám zatmí před očima, až nám lovec přehodí přes hlavu jutový pytel.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...