Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Opičí past

 |  5. 7. 1997
 |  Vesmír 76, 372, 1997/7

Alfred Brehm zanechal ve svých spisech jímavou historku o technologii lovu kočkodanů v západní Africe – do prázdné kokosové skořápky se vydlabe otvor tak veliký (či malý), aby jím prošla opičí ruka v nataženém, nikoli sevřeném stavu a tato nádobka s příslušným vnadidlem, nejčastěji vařenou rýží, se upevní na okraji pralesa. Lovec překvapí kočkodana právě v okamžiku, kdy se potravy zmocnil a vzhledem k neschopnosti jednou uchvácené pustit, zůstane v pasti vězet a jeho další životní cesta směřuje buď na trh, či do domorodé kuchyně.

Zdá se, že uvedený jev je u primátů včetně člověka univerzálnější, než se obecně má za to. Lze říci, že veliké množství komplikací i duševních poruch a strádání vzniká právě z tendence jednou uchvácené (ať už na jakékoli rovině) držet a nepustit. V zásadě jde o výraz nedůvěry vůči světu, a zejména sobě samému, že se záhy podaří zmnocnit něčeho podobného, či dokonce lepšího. Lpění na myšlenkách, majetcích, osobách či úředních postech je v neposlední řadě i této povahy a středoevropská představa definitiv (včetně třeba definitivy ve státní službě) tomuto přání, že musí být stále jak bývalo a nikdy jinak, osudově nahrává. V některých životních momentech jakoby se zdálo, že podle antických představ se božstvo přiblíží a žádá nějakou oběť, nejdřív docela malou; pokud se mu nevydá dobrovolně, nároky postupně stoupají a mocnost si ji nakonec vezme sama v nepoměrně větším rozsahu, někdy s fatálními důsledky pro navštíveného (i instituce zcela světské, např. daňový úřad, postupují podobně).

Převážná většina náboženství vždy toto „vydání oběti bez zdráhání“ zdůrazňuje, ať už jde o historii Abraháma a Izáka, koránovou Súru krávy či evangelijní příměr o suknici a plášti. I situace, kdy je některý jedinec jako cizorodý transplantát „odhojován“ institucí, k níž by z těch či oněch důvodů rád přináležel, je z této kategorie jevů. Při bližším pohledu se většinou ukáže, že tento signál je na místě a mimo ni by se mu dýchalo a existovalo lépe, pouze si to momentálně ještě nechce připustit. To, co chceme za každou cenu udržet, za každou cenu i udržíme. Jen z toho, jak byla „každá cena“ vysoká, se nám zatmí před očima, až nám lovec přehodí přes hlavu jutový pytel.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...