Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Opičí past

 |  5. 7. 1997
 |  Vesmír 76, 372, 1997/7

Alfred Brehm zanechal ve svých spisech jímavou historku o technologii lovu kočkodanů v západní Africe – do prázdné kokosové skořápky se vydlabe otvor tak veliký (či malý), aby jím prošla opičí ruka v nataženém, nikoli sevřeném stavu a tato nádobka s příslušným vnadidlem, nejčastěji vařenou rýží, se upevní na okraji pralesa. Lovec překvapí kočkodana právě v okamžiku, kdy se potravy zmocnil a vzhledem k neschopnosti jednou uchvácené pustit, zůstane v pasti vězet a jeho další životní cesta směřuje buď na trh, či do domorodé kuchyně.

Zdá se, že uvedený jev je u primátů včetně člověka univerzálnější, než se obecně má za to. Lze říci, že veliké množství komplikací i duševních poruch a strádání vzniká právě z tendence jednou uchvácené (ať už na jakékoli rovině) držet a nepustit. V zásadě jde o výraz nedůvěry vůči světu, a zejména sobě samému, že se záhy podaří zmnocnit něčeho podobného, či dokonce lepšího. Lpění na myšlenkách, majetcích, osobách či úředních postech je v neposlední řadě i této povahy a středoevropská představa definitiv (včetně třeba definitivy ve státní službě) tomuto přání, že musí být stále jak bývalo a nikdy jinak, osudově nahrává. V některých životních momentech jakoby se zdálo, že podle antických představ se božstvo přiblíží a žádá nějakou oběť, nejdřív docela malou; pokud se mu nevydá dobrovolně, nároky postupně stoupají a mocnost si ji nakonec vezme sama v nepoměrně větším rozsahu, někdy s fatálními důsledky pro navštíveného (i instituce zcela světské, např. daňový úřad, postupují podobně).

Převážná většina náboženství vždy toto „vydání oběti bez zdráhání“ zdůrazňuje, ať už jde o historii Abraháma a Izáka, koránovou Súru krávy či evangelijní příměr o suknici a plášti. I situace, kdy je některý jedinec jako cizorodý transplantát „odhojován“ institucí, k níž by z těch či oněch důvodů rád přináležel, je z této kategorie jevů. Při bližším pohledu se většinou ukáže, že tento signál je na místě a mimo ni by se mu dýchalo a existovalo lépe, pouze si to momentálně ještě nechce připustit. To, co chceme za každou cenu udržet, za každou cenu i udržíme. Jen z toho, jak byla „každá cena“ vysoká, se nám zatmí před očima, až nám lovec přehodí přes hlavu jutový pytel.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné