Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Bylo křídové vymírání opravdu tak dramatické?

 |  5. 7. 1997
 |  Vesmír 76, 415, 1997/7

Takřka každá učebnice biologie se zmiňuje o hrůzyplném úbytku pevninských obratlovců, který na konci druhohor dokonale vyčistil prostor pro ptáky a savce a mohl tak začít nový věk. Obrázky v knihách to sugestivně dokumentují hořícími dinosaury nebo jejich zasněženými kostrami, mezi kterými vykukují drobní savci. V paleontologických kruzích však rozhodně nepanuje shoda v tom, jak k tomu došlo, kdo tehdy vlastně vymřel a kdo ne, a jestli vůbec k něčemu došlo. Jedni přinášejí nové doklady o pádech meteoritů, které učinily spoušť po celé Zemi, jiní zase poukazují na to, že dinosauři zvolna vymírali po celé druhohory, na hranici křídy a paleocénu tak skončilo asi sedm dinosauřích rodů, ale někteří dinosauři na některých místech přežili dost hluboko do třetihor.

A. Cooper a D. Penny se rozhodli do celé problematiky vrazit s molekulární metodikou. Vybrali si ptáky a soustředili se na 16 ptačích řádů, ze kterých jsou dostupné raně třetihorní fosilie. Dále použili 42 sekvencí po 390 bázích z 12S mitochondriální ribozomální RNA a 16 sekvencí po 600 bázích z jaderného c-mos protoonkogenu. Z těchto sekvencí rozmanitými statistickými postupy vytvořili molekulární hodiny a s pomocí fosilií odhadli dobu, před kterou došlo k rozlišení jednotlivých linií ptáků.

Výsledky ukazují, že moderní ptačí řády se začaly odlišovat v rané křídě a hranici křídy a paleocénu překračovalo nejméně 22 linií moderních ptáků. Data u jiných skupin obratlovců vykazují obdobné výsledky. Autoři dospívají k závěru, že neblahý předěl druhohor a třetihor překročilo nejméně 100 linií moderních obratlovců, což příliš nesvědčí pro mohutné rozvětvování obratlovců moderního typu na počátku třetihor. Spíše to naznačuje průběžné rozrůzňování obratlovců během křídy a o něco méně drsný konce mezozoika. (Science 275, 1068 a 1109, 1997)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné