Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Bylo křídové vymírání opravdu tak dramatické?

 |  5. 7. 1997
 |  Vesmír 76, 415, 1997/7

Takřka každá učebnice biologie se zmiňuje o hrůzyplném úbytku pevninských obratlovců, který na konci druhohor dokonale vyčistil prostor pro ptáky a savce a mohl tak začít nový věk. Obrázky v knihách to sugestivně dokumentují hořícími dinosaury nebo jejich zasněženými kostrami, mezi kterými vykukují drobní savci. V paleontologických kruzích však rozhodně nepanuje shoda v tom, jak k tomu došlo, kdo tehdy vlastně vymřel a kdo ne, a jestli vůbec k něčemu došlo. Jedni přinášejí nové doklady o pádech meteoritů, které učinily spoušť po celé Zemi, jiní zase poukazují na to, že dinosauři zvolna vymírali po celé druhohory, na hranici křídy a paleocénu tak skončilo asi sedm dinosauřích rodů, ale někteří dinosauři na některých místech přežili dost hluboko do třetihor.

A. Cooper a D. Penny se rozhodli do celé problematiky vrazit s molekulární metodikou. Vybrali si ptáky a soustředili se na 16 ptačích řádů, ze kterých jsou dostupné raně třetihorní fosilie. Dále použili 42 sekvencí po 390 bázích z 12S mitochondriální ribozomální RNA a 16 sekvencí po 600 bázích z jaderného c-mos protoonkogenu. Z těchto sekvencí rozmanitými statistickými postupy vytvořili molekulární hodiny a s pomocí fosilií odhadli dobu, před kterou došlo k rozlišení jednotlivých linií ptáků.

Výsledky ukazují, že moderní ptačí řády se začaly odlišovat v rané křídě a hranici křídy a paleocénu překračovalo nejméně 22 linií moderních ptáků. Data u jiných skupin obratlovců vykazují obdobné výsledky. Autoři dospívají k závěru, že neblahý předěl druhohor a třetihor překročilo nejméně 100 linií moderních obratlovců, což příliš nesvědčí pro mohutné rozvětvování obratlovců moderního typu na počátku třetihor. Spíše to naznačuje průběžné rozrůzňování obratlovců během křídy a o něco méně drsný konce mezozoika. (Science 275, 1068 a 1109, 1997)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné