Kvazary po 34 letech

„Sviť, kvasare, sviť,

hledám k tobě niť.

Žádný není jako on,

jas má sluncí bilion.

Sviť a blikej, kvasare,

kéž bych věděl, co to je!“

Touto rýmovačkou jsem před lety připomněl vznik nového astronomického pojmu – anglické zkratkové slovo „quasar“ vymyslel r. 1964 americký fyzik H. Y. Chiu. Vzniklo stažením ze slov „quasi-stellar source“, doslova tedy kvazi-stelární zdroj. Termín se rychle ujal a používal jsem ho ve svých českých článcích v původní anglické verzi. Když však nastala éra fonetického přepisu, zvolil jsem variantu „kvasar“, neboť ta druhá slabika ve slově vznikla stažením ze slova „stellar“ – takto též česky slovo vyslovujeme. Podoba „kvazar“ vznikla dvojím nepochopením: češtináři soudili, že jde o zkratku předpony „kvazi“, a dále, že výslovnost jsme přebrali z ruštiny. Nic takového se však nedělo, takže Pravidla českého pravopisu mají v tomto punktu zkrátka chybu, kterou, doufám, v budoucnosti napraví.

Jiří Grygar

Nechci být advokátem [kvazaru], ale upozorňuji, že z jazykového hlediska neni Grygarova argumentace správná. V kvasaru jde o výslovnost „s“ na začátku otevřené slabiky po samohlásce, takže vhodnější argument je, že přesnější specifikaci jednoho typu nočních zámečníků vyslovujeme taky [kasař] a nikoli [kazař]. Ale ještě se to liší tím, že kasaře jsme tu měli už od té doby, co byly prvni kasy, zatímco slovo kvasar je nové, a tedy pociťováno jako cizí. Oponent by namítl, že „Asie“ se čte jako [á-zi-je], „Rosalie“ jako [ro-zá-li-je] apod., a že u cizích slov se u nás dosud projevuje hlavně vliv němčiny s její výslovností „s“ v takové poloze jako [z] a eventuálně i jiných jazyků (italštiny, latiny v naší výslovnosti).

Původ písmene ve zkratkovém slově mívá na výslovnost vliv opravdu podružný, i když lidé znalí etymologie slova jsou z toho smutní. Hlavní vliv má výsledný tvar zkratkového slova. Je přece řada zkratkových slov z angličtiny, kde se „a“ vyslovuje podle výsledku: [lejzr] a nikoli [lezr] podle původu [lajt aemplifajr ...].

Ona ta slova, co jsme jim vdechli život (a co nezemřela v útlém věku), halt už žijou dál sama, bez ohledu na naše přání – podobně jako (občas) naše vlastní děti.

Jan Obdržálek

Slovo kvazar (se z) uvádějí shodně nejen Pravidla českého pravopisu (akademická i školní), ale i Akademický slovník cizích slov (Academia 1995), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia 1994) a ze starších prací např. Klimešův Slovník cizích slov (SPN 1981). Původ slova je ve slovnících uváděn naprosto správně, např. v SSČ údaj (a zkr.) znamená, že slovo pochází z angličtiny a že jde o slovo zkratkové (složené z prvních slabik víceslovného pojmenování). Nikde v odborné literatuře jsem nenašla zmínku o tom, že by snad někdo považoval kvazar za „zkratku předpony kvazi-“, nebo že by se k nám slovo mělo dostat prostřednictvím ruštiny.

Zkratková slova se v češtině chovají jako kterákoli jiná slova (ohýbají se, podléhají obecným českým hláskoslovným zákonitostem) – vždyť proto vlastně vznikají. Nic na tom nemění ani skutečnost, že slovo bylo vytvořeno uměle a jeho tvůrce je znám. Vývoj termínu lze však do jisté míry předvídat. Výslovnost -s- uprostřed slova si mohu zajistit, když navrhnu termín například tak, aby po -s- následovala neznělá souhláska. Veřejnost již vyslovuje kvazar se -z- (zjištěno průzkumem), jakkoliv astronomové, kteří znají původ slova, vyslovují -s-.

Zásady pravopisu i výslovnosti (demokratizující tendence) dnes víceméně navazují na odkaz význačných jazykovědců z dob počátků Československé republiky, jakými byli prezident Akademie J. Zubatý či zakladatel Pražského lingvistického kroužku V. Mathesius.

Pavla Loucká