Zlato v pomístních jménech

Ať už vinou Mokrska, nebo díky Mokrsku (nejsem kompetentní ten spor posuzovat) se v poslední době dost mluvilo o těžbě zlata. Podívejme se proto, jak tento vzácný kov ovlivnil naše předky při pojmenovávání záchytných bodů v krajině.

V pomístních jménech se odráží za prvé rýžování zlatonosných náplavů, jak je patrné např. ze jmen Zlatý potok (na Netolicku), Zlatnice (okres Nová Paka), Zlatník (o. Nasavrky i Železný Brod ad.). Za druhé jde o pozemky, kde se prý „zlato kopalo“ (dobývala se ruda): například U zlatnic a Na zlatech (Nová Paka), Zlatný dola (Křivoklát), Zlatodůl (Blatná).

Tak jedoduché to ale není. „Zlatá“ jména se u nás vyskytují i v souvisosti s nazlátlou barvou jílu či výskytem blýskavé slídy v půdě, anebo s mimořádnou úrodností. Ostatně, nebyl by to ani český sedlák, kdyby si nevymyslel mimo jiné i ironické pojmenování „Zlaté“ pole pro nejstrašlivější kamenitý flák země, jaký kdy měl. A ještě ke všemu se do toho plete lidová etymologie, přinášející historky o nálezech pokladů, slibech zlaťáku za splněné přání, barvě obilí připomínající zlato apod. Extrémem je nově vzniklé jméno Zlatá banka, které se vztahuje k převelice statnému trsu vřesu poblíž jedné chatové osady Pražáků. Jaksi se tam (u piva) rozšířila pověra, že čím vyšší vřes, tím víc zlata ukrývají jeho kořeny. Z toho všeho je vidět, že pomístní jména poskytují svědectví o výskytu zlata jen tam, kde je doplněno archeologickým či geologickým průzkumem nebo písemným dokladem.