Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

O rudistech

 |  5. 3. 1997
 |  Vesmír 76, 176, 1997/3

Letos se v Marseilles konala 4. mezinárodní konference rudistologů, expertů zabývajících se rudisty – bizarní skupinou vymřelých mořských měkkýšů. Rudisti, takto populárně pojmenovaní příslušníci nadčeledi Hippuritacea (z lat. rudis – drsný, hrubý), opustili obvyklou mlží podobu a vytvářeli roztodivné kónické, soudkovité, vývrtkovité, obloukovité či hvězdicovité spodní lastury zakryté čepičkou z horní lastury, kterou přidržoval systém zubů. Některé druhy byly malé a křehké, jiné naopak masivní, jako třeba více než dvoumetrový Titanosarcolites z Karibiku.

Byli současníky velkých dinosaurů, objevili se v pozdní juře před nějakými 155 miliony let a zanikli na konci křídy před 65 miliony let. Jsou odpovědní za extrémní produkci vápenců v křídě, byli totiž zdatnými konstruktéry podmořských útesů. Dříve se uvažovalo o tom, že je na konci křídy vytlačili koráli, kteří následně opanovali mořské pláně. Dnes se zdá, že mezi rudisty a korály spíše existovaly výrazně rozdílné ekologické nároky než zoufalý boj o stejné zdroje. Sporná je dosud přítomnost endosymbiotických řas v rudistech. (Současné organizmy stavějící útesy endosymbionty převážně mají.) Předpokládá se, že alespoň velcí rudisti také měli endosymbionty. Lze hledat třeba specializované tkáně obsahující symbionty známé u současných organizmů, nebo měřit růstové rychlosti křídových útesů. Rudisti se přírůstkem 50 mm ročně, což představuje 20 kg útesu na m2 za rok, zcela vyrovnají dnešním korálům, kteří endosymbionty přímo přetékají. Zahalen otazníky zůstává i poslední čin rudistů, totiž jejich odchod ze scény. Během své evoluce prožili několikero drsných extinkcí (před 117 miliony nebo před 94 miliony let), ze kterých se vždy pohotově vzpamatovali. Na konci křídy náhle vymřeli navždy, jen pár milionů let po dosažení své vůbec největší druhové diverzity. (Nature 383, 669-670, 1996)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Stanislav Mihulka

RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D., (*1973) je šéfredaktorem popularizačního webu Osel.cz. Vystudovaný biolog, kterému učarovala popularizace vědy, taje astrofyziky a magie výchovy tří nespoutaných potomků. Ve službách Slezské univerzity v Opavě popularizuje vědu.
Mihulka Stanislav

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné