Kukuřičný genom je sebrankou příživníků
| 5. 3. 1997Již nějaký čas je známo, že eukaryontní genomy jsou prolezlé genetickými parazity – transpozony, mobilními částicemi DNA, které jsou schopny běhat po genomu sem a tam, občas se množit a při tom všem bezostyšně využívat replikační aparát hostitelské buňky. Laškovný skok takového elementu a následná integrace do nového místa v genomu nepochybně představují pro hostitele reálné ohrožení, například v souvislosti s delečními mutacemi. Vzhledem k tomu se mělo za to, že by měl existovat nějaký (nepříliš vysoký) horní limit promořenosti těmito „vyžírkami“, který genom může unést. Nyní však byli všichni dokonale zaskočeni prací dr. SanMiguela a jeho spolupracovníků, kteří odhalili rozsáhlou masu transpozonů v genomu kukuřice. Úseky mezi jednotlivými kukuřičnými geny jsou podle nich těmito částečkami doslova nacpány. Z velké části jsou neporušené, někdy dokonce i jedny uvnitř druhých. Dohromady to představuje nejméně 50 % z více než 2 miliard bází, které utvářejí genom kukuřice. Převládajícím typem transpozonů kukuřice jsou retroelementy, tedy krátké úseky DNA replikované skrze RNA-intermediát reverzní transkripcí. Kukuřičné retroelementy nejčastěji patří do jedné ze dvou tříd retrovirům podobných retrotranspozonů – Ty1/copia nebo Ty3/gypsy. Mnoho sekvencí rostlinných genů dostupných v genových databankách má podobné retrotranspozonové inzerce, retrotranspozony třídy Ty1/copia byly nalezeny u řady druhů napříč říší zelených rostlin. Retrotranspozony nepochybně hrají významnou roli v utváření rostlinných genomů. Do jaké míry jsou v rostlinných genomech pouhými parazity, zůstává dosud otázkou. (Science 274, 737–738, 765-767, 1996)