Homologie

Poněkud mě udivilo tvrzení J. Zrzavého, že délku ocasu a velikost těla u myši nikdo nestudoval. V r. 1997 uplyne 70 let od chvíle, kdy byly u laboratorních myší (Mus musculus) poprvé popsáni mutanti s krátkými ocasy (C. R. Soc. Biol. 97, 114, 1927), v přírodě byly samozřejmě krátkoocasé druhy např. Mus spretus, Mus macedonicus, Mus spicilegus pozorovány již dříve; v současné době je známo více než 80 genů, které mohou nějak ovlivnit délku ocasu, a nejméně 100 lokusů, které mohou působit na velikost a váhu myši. U některých z těchto genů je známo, ve kterém období vývoje myši se jejich účinek projevuje nejsilněji. Molekulárně-genetické metody jsou v posledních 20 letech široce využívány pro klasifikaci rodu Mus (a mnohých dalších), díky jim se např. podařilo ukázat, že poddruh Mus musculus molossinus představuje hybridy mezi Mus musculus castaneus a Mus musculus musculus, anebo že mnohé poddruhy rozlišované podle barvy srsti, karyotypu aj. (např. M. m. poschiavinus, M. m. breviostris, M. m. praetestus) jsou vlastně totožné s  M. m. domesticus. Diskuse a výzkumy samozřejmě pokračují, neboť myš je zajímavé zvířátko s dynamicky se vyvíjejícím genotypem.

Jan Zrzavý: Těm čtenařům, kteří se také domnívají, že můj článek pojednával o myších ocasech, doporučuji, aby na straně 30 (druhý odstavec v pravém sloupci) ve větě „dejme tomu, že máme dva druhy myší, jedna má délku těla 8 cm a délku ocasu 8 cm...“ nahradili náhodně zvolené slovo „myš“ názvem libovolného jiného tvora, který má tělo, ocas a celkovou délku kolem 15 cm. S překvapením zjistí, že na obsahu mého textu se touto zklidňující úpravou vůbec nic nezměnilo.