Sto let měření krevního tlaku

Před sto lety Scipione Riva Rocci, lékař Ústavu patologické medicíny v Turíně, objevil možnost měření krevního tlaku bez otevření cév, tedy sfygmomanometrii (z ř. sfygmos pulz, manos řídký, metron měřítko, odtud ostatně to, co známe jako metr). Protože se to všech čtenářů závažně týká, ocituji tu sto let starou práci – Riva Rocci, S.: Un nuovo sfigmomanometro (Gazetta Medica di Torino 47, 981, 1896). Staří lékaři ještě vědí, že se měřiči krevního tlaku říkalo „Riva-Rocciův“. Podstata je v tom, že když se stlačí paže nafukovací manžetou, přestane krev v paži pulzovat a to lékař slyší. Když znovu začne pulzovat, je to tlak systolický, to je ten vyšší, nastávající při stažení srdce (systola, z ř. systole stažení, říkáme tlak systolický). Lékař ví, že když poslouchané zvuky vymizí, změřil tlak diastolický, to je ten druhý, nižší (z ř. diastole rozšíření od diastelein roztahovat). A to se děje pomocí sfygmomanometru, jeho manžeta se upevní na paži a nafoukne balonkem, tlak se registruje pomocí rtuťového sloupce (proto dosud krevní tlak udáváme v mm Hg, ale brzy to bude jinak). Dosud ale víme, že normální krevní tlak je u dospělého nejvýše 140/90 a u starého člověka nejvýše 160/90 mm Hg, když je vyšší, má se přistoupit k změně životosprávy (omezit solení, více se pohybovat) a když to nepomůže, tak k lékům.

Po sto letech od doby, kdy se měření krevního tlaku zavedlo, to může být jinak. Jednak se začínají nahrazovat rtuťové sfygmomanometry modernějšími digitálními přístroji: to proto, že rtuť v těch našich je ekologicky nežádoucí. Také ty milimetry rtuti se v příštích letech stanou passé. Když i konzervativní Britové navrhují přejít na kilopascaly, asi nás to též nemine. Už máme převodní tabulky, jak mm Hg převádět na kilopascaly, jestli se to ujme, nevím. Kilo je ovšem tisíc a pascal je jednotka tlaku (podle francouzského B. Pascala, zemřelého r. 1662; on také vymyslel počítací stroj a podle něho se jmenuje též jeden programovací jazyk). Takže 160 mm Hg odpovídá 21,33 kPa. Ať to bude jakkoli, každý ví, že nemá mít vysoký krevní tlak. Ohrožuje to jeho cévy v srdci i mozku. Když si ale tlak občas nechá změřit u lékaře, může ho mít vysoký, protože je rozrušen – mluví se o hypertenzi z bílých plášťů. Lékař ovšem ví, že krevní tlak má měřit několikrát, pokud možno po uklidnění nemocného. Stejně ale bude pro prevenci lepší, když si ho bude každý měřit sám v klidu doma nebo v lékárně – lékaře vyhledá, až když si sám naměří tlak vysoký. A tak sto let po objevu měření krevního tlaku v Turíně to měření stále zůstává základním lékařským vyšetřením, ale pro příští tisíciletí se rýsují nové přístroje, nové jednotky, nová hodnocení. (The Lancet 348, 1569, 1996)