Fosilní jazyčnatky

Jazyčnatky ve Vesmíru byly pojednány především v souvislosti s novými názory na jejich vývojovou příbuznost s cizopasnými korýši kapřivci (viz Vesmír 73, 512, 1994/9).

V poslední době se však o nich objevily nečekané zprávy. Byly nalezeny ve vápencích s uhelnou příměsí ve švédských usazeninách svrchnícho kambria. Uloženy byly ve fosfatizované podobě a získány rozpouštěním materiálu ředěnou kyselinou octovou. Nalézt něco podobného nebývá právě obvyklé. Je to vlastně „senzace“! První „zkamenělé“ jazyčnatky vůbec, přesněji řečeno jejich larvy. Objeviteli jsou D. Walossek a K. J. Müller z Paleontologického ústavu Rýnské univerzity Bedřicha Velikého v Bonnu (SRN). Zároveň byly učiněny podobné nálezy v nejspodnějším kambriu spodní křídy na západním Novém Foundlandu. Tam ve spolupráci s J. R. Repetskim z Ústavu geologického průzkumu v Restonu (Virginia, USA).

Badatelé pro své nalezence vytvořili nové rody (Heymonsicambria, Boeckelericambria a Haffnericambria), a protože je našli ve více podobách, popsali v nich i několik nových druhů. A že jde určitě o jazyčnatky, dosvědčují celým seznamem skutečností. Úprava hlavových částí mluví pak podle autorů o jejich cizopasném způsobu života. Žádné zbytky jejich hostitelů kolem nich v nálezech nezůstaly a tak jsou tedy nejasní a oba badatelé se pokoušejí z časových srovnání i nálezů v podobných materiálech odhadnout, co by hostiteli mohlo být. Vychází jim, že to byli třeba nějací představitelé „záhadné“, vyhynulé skupiny Conodontiphora, která má snad vztahy ke strunatcům. O její existenci svědčí jen nálezy zubovitých útvarů (conodonta), které jediné po nich zůstaly. Jinak nic jiného.

Co však nálezci vůbec neuznávají, je spojení jazyčnatek s korýši. Názor, který byl představen v článku zmíněném v úvodu. Mají proti tomu řadu výhrad. Jednak úprava ústních končetin jazyčnatek neodpovídá úpravě těchto částí u korýšů. V nálezech s larvami jazyčnatek nacházené naupliové larvy korýšů jsou jiné. Těla jazyčnatek vznikají epimorfně, to znamená, že se jejich larvy rodí již s hotovým počtem článků, zatímco původně u korýšů se tak děje anamorfně, tj. larvy mají neúplný počet článků a pak jich přibývá. Pokud epimorfně vznikají též korýši, vytvářejí si více nervových ganglií než jazyčnatky. (Vzhledem k různému chápání časového posunu při segmentaci a líhnutí jsou však hranice pro přesné odlišování těchto způsobů dnes považovány za velmi nejasné!) Odlišný má být i druh chitinu. Prostě příbuznost s korýši – „ani nápad“. Vše, co bylo uvedeno jako možný náznak spojení s nimi, je zpochybněno. Vyčkejme si tedy na další názorový vývoj v této oblasti. Stěží však přinese nějaké „konečné“ řešení. (Transactions of the Royal Society of Edinburgh, Earth Sciences 85, 1, 1994 a Canadian J. of Earth Sciences 31, 1664, 1994)