VOSÍ HNÍZDA A STÁŘÍ JESKYNNÍCH MALEB

Vosí hnízda na stěnách jeskyní obsahují nejen pyl a spory, ale i fytolity, polymerovaná křemičitá krystalická tělíska z trav a jiných, i nekvetoucích rostlin. Vosy [Sceliphron laetum (Smith), S. formosum (Smith) a Abispa spp.] je pro stavbu hnízd přinášejí s bahnem a pískem z okolních potoků a rybníků. Při rychlém stavění hnízda se část krystalků ocitne v trvalé tmě uvnitř vrstev hnízda. Křemičité krystalky v temných jeskyních „uchovávají“ informaci o fotonech z někdejšího ozáření. Čím déle jsou krystalky v trvalé tmě, tím více elektronů. Množství elektronů, které je úměrné době od posledního vystavení krystalků slunečnímu záření, tedy se pak optickou nebo tepelnou stimulací z krystalků uvolní, určuje stáří dané vrstvy zkamenělého vosího hnízda. Srovnání opticky stimulované luminescence z různých vrstev vosích hnízd pod vrstvou malby a nad ní pak dovolí určit největší a nejmenší možné stáří malby.

Zatím [R. Roberts et al., Nature 387, 6634, 696, 1997] australští a dánští vědci prostudovali sedm hnízd u maleb v jeskyních severní oblasti Kimberley v západní Austrálii. Studovali jen hnízda nad vrstvou malby a podle nejstarších z nich určili stáří maleb na nejméně 17 000 let, tedy před poslední dobou ledovou. Předchozí odhady z podobných evropských nalezišť byly na více než 30 000 let. Složitostí pro tyto odhady, stejně jako pro pylové analýzy nebo určování pomocí uhlíku ¹⁴C v biologických materiálech, je nejednotnost stáří jednotlivých vrstev hnízd: mnohé vosy stavěly na zbytcích hnízd starých.