Voda životodárná a živelní

Vtipná glosa pro dobu povodňovou... Leč etymologie je věc ošidná [...] Slovo vydra asi nemá, alespoň v uváděných souvislostech, s vodou nic společného. Podle Machka jde zřejmě o slovo praevropské, srov. baskické udagara téhož významu, pouze později k indoevropskému názvu vody připodobněno. Latinské lutra, evidentně příbuzné, nemá s vodou nic společného.

S místními a pomístními jmény to také není tak prosté. Etymologie „blanie“ (vlhká louka) platí bez výhrad snad pro různé Blanice, ale pro vrch Blaník je spíše nelogická. Vzhledem k řadě dalších jmen keltského a předkletského původu v Čechách je třeba uvážit i ten fakt, že různých „Blaníků“ je na území kdysi keltském celá řada, [...] vrch [poblíž Paříže] se nazývá Bligny a tyčí se (tedy opět vrch, nikoli vlhká louka!) [následují údaje z knihy A. Bauerové: Keltové v Čechách]. I při psaní vtipných glos je třeba mnohé si ověřit [...]

Lubor Mojdl

Odpověď autorky: Všechny údaje si samozřejmě ověřuji. Snažím se však poukazovat spíš na souvislosti s jazyky, k nimž má čtenář Vesmíru blíže, než na etymologické výklady vztahující se k prapůvodu slova. Tvrzení, že vydra SOUVISÍ s ř. hydra a s voda, je v pořádku. Není v rozporu ani s údaji Machkovými (viz „...bylo již v prajazyku přeměněno v udrá-, jako by bylo odvozeno od názvu vody“), čtenář si však údaj snadněji ověří ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (J. Holub, S. Lyer, 1978), kde jsou vybrány jen souvislosti určené širšímu okruhu zájemců o jazyk.

Při pohledu na mapu je vidět, že jména Blaníku a Blanice (přítoku Sázavy) ani nemohou být odlišného původu. Blaník si nelze představovat jako vlhkou louku, nýbrž jako „blanný vrch“ (blanie-blanný-blaník). Není nic divného na tom, že tyčící se vrch má „vlhké“ jméno (viz např. vrchy Blatný či Blatenský). Se slovy blanie a brnie u nás souvisí nejen dost dalších pomístních jmen, ale i některá jména místní (Blansko, Brno). Podrobnosti najdete v publikacích předních odborníků v onomastice: L. Olivová-Nezbedová ad.: Pomístní jména v Čechách (1995), viz recenzi ve Vesmíru 75, 216, 1996/4; I. Lutterer, M. Majtán, R. Šrámek: Zeměpisná jména Československa (1982). V oddělení onomastiky ÚJČ AVČR mi potvrdili, že neexistují žádné (ani dosud nepublikované) seriózní doklady svědčící o keltském původu jména Blaník.

Pavla Loucká