Aktuální číslo:

2018/11

Téma měsíce:

Psychosomatika

Aerodynamika hmyzího letu

 |  5. 10. 1997
 |  Vesmír 76, 558, 1997/10

Možná jste už někdy slyšeli příhodu o tom, jak vědci svými výpočty jednoznačně dokázali, že čmelák nemůže létat. Původ příběhu vysvětlil K.P. Zetie v povídce Podivný případ čmeláka, který létal (novela získala cenu Science in print award, kterou uděluje britský Institute of Physics, www.iop.org/IOP/SIP/sip96-1.html): V době mezi světovými válkami byl prý nejmenovaný známý švýcarský aerodynamik na večeři s nejmenovaným méně známým biologem. Ten mu předložil problém letu včel. Aerodynamik provedl výpočty na zadní stranu ubrousku a dospěl k správnému závěru, že – podle běžných zákonů aerodynamiky – včela s nehybnými tuhými křídly nemůže létat. Biolog se toho chytil, příhodu překroutil tak, aby mohl ukázat, že příroda je dokonalejší než inženýrství, a sdělovací prostředky to roznesly do světa.

Každý vědec ovšem ví, že včely, čmeláci a další hmyz létají, vždyť je to experimentálně dokázáno! Ale jak létají? Kde se bere dostatečná zdvižná síla, která v rozporu s běžnými aerodynamickými výpočty umožňuje let hmyzu? To osvětlili nedávno novým výzkumem vědci z Cambridžské univerzity (Nature 384, 626–630, 1996). Nejprve fotografovali rychlou kamerou proudění proužků dýmu kolem křídel letícího lišaje Manduca sexta a pak kolem 10krát zvětšeného mechanického modelu pojmenovaného Flapper – podobně se studuje proudění vzduchu kolem modelů letadel, automobilů atd. Při pohybu křídel směrem dolů zpozorovali vznik silného víru, který pravděpodobně zajišťuje dostatečnou zdvižnou sílu pro let můry. Snímky ukazují, že vírová spirála postupuje ke konci křídla, podobně jako válcovitý vír u deltovitých křídel. Nové výsledky tak vedou k podstatnému přehodnocení dosavadních teorií.

Zajímavé je technické pozadí výzkumu. Charles P. Ellington z výzkumného týmu prozradil časopisu EuroPhotonics (February/March 1997, str. 84), že pohyb dýmu kolem můry byl snímán dvojicí běžných fotoaparátů Nikon F3 (dvojicí proto, aby bylo možné získat stereoskopické obrázky) na film Ilford HP5 (exponovaný jako 33 ČSN (DIN) = 1600 ASA). Závěrka byla synchronizována se stroboskopickým osvětlením nastaveným na frekvenci kmitání křídel můry. Rychlost snímání byla 6 obrázků za sekundu. Stejnou kamerou byl snímán i model a dým byl obarven až při počítačovém zpracování obrazu. Navíc byl získán vysokorychlostní videozáznam pomocí Kodak EktaPro systému zaznamenávajícího 1000 obrázků za sekundu!

Jak vidět, klasická fotografie, kterou poprvé použil k „zmrazení“ pohybu zvířat již Eadweard Muybridge v sedmdesátých letech minulého století, je ještě stále užitečným nástrojem výzkumu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy

O autorovi

Jan Valenta

Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., (*1965) vystudoval Matematicko-fyzikálni fakultu UK v Praze, kde se nyní zabývá optickými vlastnostmi nanostruktur, spektroskopií jednotlivých molekul a polovodičových nanokrystalů a mj. také vývojem tandemových solárních článků. Je spoluautorem (s prof. Ivanem Pelantem) monografie Luminiscenční spektroskopie.

Doporučujeme

Budeme si vyrábět léky doma?

Budeme si vyrábět léky doma? uzamčeno

Stanislav Rádl  |  5. 11. 2018
Již delší dobu se na internetu objevují návody, jak si připravit z dostupných surovin ilegální drogy. Každému normálně smýšlejícímu člověku se ale...
Pohled do propasti času

Pohled do propasti času uzamčeno

Jan Veselý  |  5. 11. 2018
Fotografie pořízená Hubbleovým kosmickým teleskopem zachycuje současně objekty, které ve skutečnosti dělí obrovská, ta největší možná vzdálenost –...
Tajný agent vědy

Tajný agent vědy

Marek Janáč  |  5. 11. 2018
Jak přesvědčit lidské tělo, aby si s rakovinou poradilo samo? To je téma úvah stovek či tisíců vědců na celém světě. Sní o světě, ve kterém lze...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné