Ozon a sluneční aktivita
| 5. 1. 1997 | Vesmír 76, 55, 1997/1
Na mezinárodním sympoziu o vztazích Slunce-Země v říjnu 1996 v čínském Pekingu byla prezentována práce M. Storini z Říma a M. A. Shea a D. F. Smarta z Geofyzikálního ústředí amerického letectva v Bedfordu. Zabývají se v ní obsahem atmosférického ozonu v průběhu posledního slunečního cyklu. Množství ozonu ve vyšších zeměpisných šířkách, zvláště nad Arktidou a Antarktidou, klesalo při výskytech velké sluneční aktivity a při vysokorychlostních proudech slunečního větru. Tento poznatek naznačovaly již i výzkumy z krátkodobějších intervalů na počátku sedmdesátých let. Zdá se to logické, neboť fotochemické reakce v ozonosféře jsou řízeny kolísavými částicovými a fotonovými emisemi slunečního původu. Na ozonsoféru působí ovšem i další faktory.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Atmosféra
RUBRIKA: Aktuality
O autorovi
Ladislav Křivský
RNDr. Ladislav Křivský (*1925) vystudoval kosmickou fyziku a meteorologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Astronomickém ústavu AV ČR se zabýval výzkumem sluneční aktivity a efekty v meziplanetárním prostoru.
Doporučujeme
Jak to bylo, jak to je?
Ondřej Vrtiška | 4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů
Jan Macek, Josef Morkus | 4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá
Dušan Majer | 4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...