Ozon a sluneční aktivita
| 5. 1. 1997 | Vesmír 76, 55, 1997/1
Na mezinárodním sympoziu o vztazích Slunce-Země v říjnu 1996 v čínském Pekingu byla prezentována práce M. Storini z Říma a M. A. Shea a D. F. Smarta z Geofyzikálního ústředí amerického letectva v Bedfordu. Zabývají se v ní obsahem atmosférického ozonu v průběhu posledního slunečního cyklu. Množství ozonu ve vyšších zeměpisných šířkách, zvláště nad Arktidou a Antarktidou, klesalo při výskytech velké sluneční aktivity a při vysokorychlostních proudech slunečního větru. Tento poznatek naznačovaly již i výzkumy z krátkodobějších intervalů na počátku sedmdesátých let. Zdá se to logické, neboť fotochemické reakce v ozonosféře jsou řízeny kolísavými částicovými a fotonovými emisemi slunečního původu. Na ozonsoféru působí ovšem i další faktory.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Atmosféra
RUBRIKA: Aktuality
O autorovi
Ladislav Křivský
RNDr. Ladislav Křivský (*1925) vystudoval kosmickou fyziku a meteorologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Astronomickém ústavu AV ČR se zabýval výzkumem sluneční aktivity a efekty v meziplanetárním prostoru.
Doporučujeme
Hospodářský cyklus: od Velké krize po současnost
Pavel Potužák | 1. 9. 2025
Kolísání produkce, zaměstnanosti a inflace provází tržní ekonomiky minimálně od konce průmyslové revoluce. Proč v některých obdobích hospodářství...
Globální eliminace poliovirů očkováním 
Vladimír Vondrejs | 1. 9. 2025
Je to už dávno (1960), co jsme u nás jako první na světě oslavili úplné odstranění poliovirů a rotariáni začali uvažovat o velké investici...
Do nitra Etny
Lukáš Krmíček | 1. 9. 2025
Etna neohrožuje jen zvědavé turisty či blízká lidská osídlení svými erupcemi. Může být nebezpečná i nestabilitou svých sopečných svahů.