Ozon a sluneční aktivita
| 5. 1. 1997 | Vesmír 76, 55, 1997/1
Na mezinárodním sympoziu o vztazích Slunce-Země v říjnu 1996 v čínském Pekingu byla prezentována práce M. Storini z Říma a M. A. Shea a D. F. Smarta z Geofyzikálního ústředí amerického letectva v Bedfordu. Zabývají se v ní obsahem atmosférického ozonu v průběhu posledního slunečního cyklu. Množství ozonu ve vyšších zeměpisných šířkách, zvláště nad Arktidou a Antarktidou, klesalo při výskytech velké sluneční aktivity a při vysokorychlostních proudech slunečního větru. Tento poznatek naznačovaly již i výzkumy z krátkodobějších intervalů na počátku sedmdesátých let. Zdá se to logické, neboť fotochemické reakce v ozonosféře jsou řízeny kolísavými částicovými a fotonovými emisemi slunečního původu. Na ozonsoféru působí ovšem i další faktory.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Atmosféra
RUBRIKA: Aktuality
O autorovi
Ladislav Křivský
RNDr. Ladislav Křivský (*1925) vystudoval kosmickou fyziku a meteorologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Astronomickém ústavu AV ČR se zabýval výzkumem sluneční aktivity a efekty v meziplanetárním prostoru.
Doporučujeme
Najít své těžiště kontroly 
Lenka Vrtišková Nejezchlebová | 7. 7. 2025
„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar 
Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění? 
Petr Tureček | 7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...