Chlorofyl d už není outsider
| 5. 1. 1997Chlorofyl d byl poprvé pozorován jako druhořadý zelený a hořčík vázající pigment v rozličných druzích ruduch r. 1943. Vzhledem k tomu, že se nenašel ve všech ruduchách a také proto, že jeden z oxidativních produktů chlorofylu a má stejné absorpční spektrum, byl chlorofyl d často podezříván z toho, že je pouhým „umělým“ produktem procesu izolace plastidových pigmentů. Stále zůstávalo nejasné, zda se vůbec chlorofyl d vyskytuje in vivo. Nyní se zdá být tato ožehavá otázka rozřešena. Skupina šesti japonských badatelů izolovala prokaryontní organizmus obsahující jako výrazně hlavní pigment právě chlorofyl d a jen zanedbatelné množství chlorofylu a. Tento zázračný tvor byl objeven v suspenzi řas vymačkané z koloniální sumky Lissoclinum patella nalezené v roce 1993 na pobřeží Palauských ostrovů v západním Pacifiku. Je to velké tak 2 x 3 m, je to fotoautotrofní, má to 10 – 15 vrstev membrán tylakoidního typu (viz obr.), na kterých to nemá žádnou stopu po fykobilizomech. Celé se to jmenuje Acaryochloris marina a připomíná to nejspíš zástupce skupiny Prochlorofyta, tedy prokaryontní organizmy obsahující chlorofyl a a b. Celkové množství chlorofylu d v tomto organizmu představuje 80 % obsahu pigmentů rozpustných v lipidech a zároveň 2 % sušiny celé buňky, oproti tomu chlorofyl a tvoří jen méně než 0,08 % sušiny. Toto nové monstrum má tedy rozhodně dosud neznámý unikátní typ světlosběrného systému. (Nature 383, 402, 1996)