Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

O vlku a oxidu uhličitém

Atmosféra patří všem a podle toho vypadá
 |  5. 6. 1996
 |  Vesmír 75, 314, 1996/6

Posledních 20 let jsme věřili tomu, že globální teplota atmosféry ve 20. století stoupá a že za to vinou emisí CO2 a dalších skleníkových plynů může civilizace. Od konce minulého roku probíhá nad křivkou teplot získaných pomocí balonů a družic poněkud jiná diskuse. Jde o to, zda teplota vůbec sleduje nějaký dlouhodobý trend a zda je tento trend srovnatelný s růstem obsahu skleníkových plynů v atmosféře. Nejlepší odpověď dávají obě dvojice obrázků. Celkem bezpečně z nich můžeme vyčíst, že průběh teplot je nerovnoměrný a přímo nezávisí na obsahu CO2. Ve 20. století sice došlo k celkovému oteplení glóbu, ale toto zvýšení teplot se odehrávalo ve dvou hlavních vlnách ve 20. a 80. letech. N. E. Graham se domnívá, že toto oteplení můžeme dobře vysvětlit změnami teplot mořské hladiny, které odrážejí fungování oceánického výměníku, tedy rychlostí, jakou se spolu mísí teplé povrchové vody tropických šířek a chladné vody ležící pod nimi.

V 70. letech byl skleníkový jev považován za jedno z hlavních globálních rizik. Řekl bych, že se octl v pozici malého vlčka, kterého kdosi spatřil v lese a volal: „V lese žije obrovský vlk a všechny nás sežere!“ Počátkem 90. let se po mnoha měřeních začal prosazovat opatrnější přístup: „V lese žije neznámá, pravděpodobně velmi nebezpečná šelma.“ Koncem minulého roku se problém octl v jiném světle: „Vlci existují, ale máte jistotu, že žijí v našem lese?“ To je ta známá diskuse na téma, zda se svět otepluje nebo ne (viz obrázky). Jejím výsledkem bylo konstatování: svět se otepluje nebo ne. Dnes bych řekl, že v našem lese žije neznámá šelma střední velikosti, která zatím příliš neškodí. Euro-americká civilizace snižuje emise CO2 a tak tu byla šance, že se s tím zvířetem naučíme celkem rozumně žít. Jenže na hospodářskou úroveň naší civilizace se tlačí dvě miliardy Indů, Číňanů a dalších obyvatel třetího světa. Očekáváme, že tyto země budou rychle industrializovat, což v příštích dvou desetiletích může znamenat nárůst emisí CO2 na více než desetinásobek toho, co tyto země produkují dnes.

Někdo nám začíná vlka za humny řádně přikrmovat. V současné době říkáme o problému globálního oteplování několik důležitých věcí:

  • Oteplení způsobené skleníkovými plyny je do určité míry vyrovnáváno emisemi oxidů síry. Nad střední Evropou visí mrak sulfátového aerosolu, který z každých 200 wattů dopadajících na čtvereční metr odebírá asi 4 watty.
  • V měřítku let a desetiletí ovlivňuje globální teplotu nejvíc mořské proudění. Nečekali jsme to, ale začíná se ukazovat, že např. i epizody El Niño (Vesmír 74, 257, 1995/5) ovlivňují globální mořské proudění a tím i část teplot nad severní polokoulí. Na pobřeží Peru už zase někdo jedná o nás bez nás.

Ale když nad problémem přemýšlím z jiné strany, řekl bych, že jedním z hlavních nepřátel atmosféry a civilizace vůbec jsou tvůrci filmů a televizních seriálů. Ukazují zvláště americkou společnost jako umělý ráj (nezbytní padouši jsou rychle potrestáni) plný krásných lidí, aut a věcí. Ukazují milionům lidí, kteří by jinak celkem spokojeně seděli ve svých vesnicích a žili jako jejich otcové, že tu je jiný žádoucí svět, jehož mohu dosáhnout, když budu industrializovat. Žijeme-li dnes v privatizovaném světě, je zapotřebí si uvědomit, že největší a nejlepší věci světa jsou v socialistickém vlastnictví. Světový oceán a atmosféra je v roli nám dobře známého pozemku bývalého JZD. Patří všem a podle toho vypadá. Skoro mám dojem, že euro-americká civilizace jednou těžce doplatí na domýšlivost a samozřejmost, se kterou ukazovala zbytku světa, že je nejlepší.

Literatura

Kerr R. A.: Is the world warming or not? Science 267, 5211, 612, February 1995
Graham N. E.: Simulation of Recent Global Temperature Trends, Science 267, 5211, str. 666 – 671, February 1995
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Atmosféra

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné