Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

O vlku a oxidu uhličitém

Atmosféra patří všem a podle toho vypadá
 |  5. 6. 1996
 |  Vesmír 75, 314, 1996/6

Posledních 20 let jsme věřili tomu, že globální teplota atmosféry ve 20. století stoupá a že za to vinou emisí CO2 a dalších skleníkových plynů může civilizace. Od konce minulého roku probíhá nad křivkou teplot získaných pomocí balonů a družic poněkud jiná diskuse. Jde o to, zda teplota vůbec sleduje nějaký dlouhodobý trend a zda je tento trend srovnatelný s růstem obsahu skleníkových plynů v atmosféře. Nejlepší odpověď dávají obě dvojice obrázků. Celkem bezpečně z nich můžeme vyčíst, že průběh teplot je nerovnoměrný a přímo nezávisí na obsahu CO2. Ve 20. století sice došlo k celkovému oteplení glóbu, ale toto zvýšení teplot se odehrávalo ve dvou hlavních vlnách ve 20. a 80. letech. N. E. Graham se domnívá, že toto oteplení můžeme dobře vysvětlit změnami teplot mořské hladiny, které odrážejí fungování oceánického výměníku, tedy rychlostí, jakou se spolu mísí teplé povrchové vody tropických šířek a chladné vody ležící pod nimi.

V 70. letech byl skleníkový jev považován za jedno z hlavních globálních rizik. Řekl bych, že se octl v pozici malého vlčka, kterého kdosi spatřil v lese a volal: „V lese žije obrovský vlk a všechny nás sežere!“ Počátkem 90. let se po mnoha měřeních začal prosazovat opatrnější přístup: „V lese žije neznámá, pravděpodobně velmi nebezpečná šelma.“ Koncem minulého roku se problém octl v jiném světle: „Vlci existují, ale máte jistotu, že žijí v našem lese?“ To je ta známá diskuse na téma, zda se svět otepluje nebo ne (viz obrázky). Jejím výsledkem bylo konstatování: svět se otepluje nebo ne. Dnes bych řekl, že v našem lese žije neznámá šelma střední velikosti, která zatím příliš neškodí. Euro-americká civilizace snižuje emise CO2 a tak tu byla šance, že se s tím zvířetem naučíme celkem rozumně žít. Jenže na hospodářskou úroveň naší civilizace se tlačí dvě miliardy Indů, Číňanů a dalších obyvatel třetího světa. Očekáváme, že tyto země budou rychle industrializovat, což v příštích dvou desetiletích může znamenat nárůst emisí CO2 na více než desetinásobek toho, co tyto země produkují dnes.

Někdo nám začíná vlka za humny řádně přikrmovat. V současné době říkáme o problému globálního oteplování několik důležitých věcí:

  • Oteplení způsobené skleníkovými plyny je do určité míry vyrovnáváno emisemi oxidů síry. Nad střední Evropou visí mrak sulfátového aerosolu, který z každých 200 wattů dopadajících na čtvereční metr odebírá asi 4 watty.
  • V měřítku let a desetiletí ovlivňuje globální teplotu nejvíc mořské proudění. Nečekali jsme to, ale začíná se ukazovat, že např. i epizody El Niño (Vesmír 74, 257, 1995/5) ovlivňují globální mořské proudění a tím i část teplot nad severní polokoulí. Na pobřeží Peru už zase někdo jedná o nás bez nás.

Ale když nad problémem přemýšlím z jiné strany, řekl bych, že jedním z hlavních nepřátel atmosféry a civilizace vůbec jsou tvůrci filmů a televizních seriálů. Ukazují zvláště americkou společnost jako umělý ráj (nezbytní padouši jsou rychle potrestáni) plný krásných lidí, aut a věcí. Ukazují milionům lidí, kteří by jinak celkem spokojeně seděli ve svých vesnicích a žili jako jejich otcové, že tu je jiný žádoucí svět, jehož mohu dosáhnout, když budu industrializovat. Žijeme-li dnes v privatizovaném světě, je zapotřebí si uvědomit, že největší a nejlepší věci světa jsou v socialistickém vlastnictví. Světový oceán a atmosféra je v roli nám dobře známého pozemku bývalého JZD. Patří všem a podle toho vypadá. Skoro mám dojem, že euro-americká civilizace jednou těžce doplatí na domýšlivost a samozřejmost, se kterou ukazovala zbytku světa, že je nejlepší.

Literatura

Kerr R. A.: Is the world warming or not? Science 267, 5211, 612, February 1995
Graham N. E.: Simulation of Recent Global Temperature Trends, Science 267, 5211, str. 666 – 671, February 1995
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Atmosféra

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem nebo spoluautorem četných úspěšných knih. Z posledních let např. Co se děje se světem (2016), Evropa, náš domov (2018), Krajiny srdce (2016), Podzemní Čechy (2015), Poutník časem chaosu (2017), V síti paměti uvízl, slunce se ptal (2016), Nové počasí (2014) a mnohé další.
Cílek Václav

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné