„Superkyseliny“ a karbokationty

Laureát Nobelovy ceny za chemii pro rok 1994 George A. Olah z Jihokalifornské univerzity v Los Angeles uvádí ve své nobelovské přednášce, která byla zveřejněna ve zkrácené verzi v časopise Science v prosinci 1995, že se mu podařilo získat tzv. superkyseliny miliardkrát kyselejší než koncentrovaná kyselina sírová (viz též Vesmír 74, 138, 1995/3). Ty použil k přípravě karbokationtů protonací uhlovodíků. Ve vzniklých kationtech je připojeno k centrálnímu uhlíkovému atomu 3 nebo 5 (někdy i 6) skupin nebo atomů, což se vymyká běžné představě o čtyřvaznosti uhlíkového atomu, kterou v minulém století navrhl klasik organické chemie August Kekulé. Kladně nabité karbokationty obsahující uhlíkové atomy s vyšším koordinačním číslem byly využity jako relativně stálejší přechodné produkty v organických reakcích katalyzovaných kyselinami, např. k přípravě přísad do benzinu s vysokým oktanovým číslem.

Za vzdálený cíl pokládá George A. Olah přeměnu oxidu uhličitého z ovzduší na uhlovodíky za předpokladu, že se podaří najít dostatek levné energie (pravděpodobně bezpečnější atomové energie), která by umožnila získávat vodík z mořské vody. Šlo by o obdobu recyklace CO₂ v přírodě, která se děje při fotosyntéze. Tak by bylo možno uměle připravit ve větším rozsahu uhlovodíky jako náhradu za spotřebovávaná fosilní paliva a snížit i skleníkový efekt, vytvářený nadměrnou průmyslovou produkcí oxidu uhličitého.