Sarin není jen hrozba, ale i klíč

Všichni zahrádkáři vědí, že na obalech jejich postřiků proti mšicím a jiným škůdcům je napsáno, že kromě hmyzu zahubí i ryby a ptáky. Proč? Protože organofosfáty, ke kterým patří i sarin, jsou pro tyto nesavčí druhy toxičtější než pro savce. Sarin se ovšem dostal do všeobecného povědomí po teroristických útocích v Japonsku. Je to kupodivu k něčemu dobré. Savci jsou vůči sarinu a jiným organofosfátům odolnější nežli ryby, hmyz a ptáci proto, že mají enzym – paraoxonázu – který ty jedy rozkládá. Proč ale mají savci ten enzym? Paraoxonáza kromě destrukce organofosfátů vykonává i další užitečnou činnost: hydrolyzuje lipidové peroxidy. Ty ale jsou součástí vývoje aterosklerózy u lidí, najmě ischemické nemoci srdce a infarktů myokardu... Nyní se ukazuje, že polymorfizmus genu pro paraoxonázu může být v pozadí aterosklerózy: vadný gen nechrání enzymovou aktivitou před lipidovými peroxidy (The Lancet 346, 869, 1995).

Takže vše zlé může být k něčemu dobré. Paraoxon je ovšem jeden z těch insekticidních organofosfátů, používaných k postřikům. Je příbuzný sarinu. Aktivita enzymu, který jej ničí – paraoxonázy – má význam i pro nemocné diabetem mellitem II. typu (NIDDM), ohrožené zejména aterosklerózou.