Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Není to jen problém paleontologů

K článku Jiřího Kolibáče: „Vliv taxonomické metody na permské vymírání“ (viz 75, 611, 1996/11)
 |  5. 11. 1996
 |  Vesmír 75, 617, 1996/11

Vliv taxonomických koncepcí na kvantifikaci biodiverzity a její změny je zřejmý. Jeden aspekt tohoto problému je popsán ve zmíněném článku, další diskusi lze nalézt např. v článku M. J. Bentona: Diversification and Extinction in the History of Life (Science 268, 52 – 58, 1995). Není to jen problém paleontologů, potýkají se s ním i odhady současné biodiverzity.

Metodu zpětné rarefakce použil D. Raup k odhadu procenta vymřelých druhů z databází vymřelých čeledí nebo rodů během epizod hromadného vymírání. Tyto databáze jsou kompiláty a jsou nutně zatíženy řadou nekonzistencí, o nichž paleobiologové hojně diskutují. Odhady získané pro jednotlivé epizody hromadných vymírání slouží hlavně pro porovnání jejich intenzity a pro studium trendů. Absolutní hodnota těchto odhadů je spíše ilustrační. A to nejen kvůli nejednotnosti taxonomických koncepcí, ale hlavně pro nedokonalý, silně selektivní fosilní záznam. Kvůli němu se také metoda zpětné rarefakce používá. Fosilní záznam vyšších taxonů (ať jsou stanoveny algoritmem, nebo evolučním „subjektivistou“) je spolehlivější než nedokonalý fosilní záznam na druhové úrovni. Zpětná rarefakce je proto zpětná, že se nespočítají druhy vymizelé z fosilního záznamu, ale postupuje se obráceně. Ze známého počtu vymřelých druhů vyšších taxonů se odhaduje podíl vymřelých druhů. Tím se zmenší vliv „záznamového šumu“.

Zásadní význam pro přesnost těchto odhadů má selektivita vymírání. V  tom se autor shoduje s D. Raupem, ale tají nám to. Na s. 65 knihy „O zániku druhů“ si Raup posteskl: „Ačkoliv můj článek obsahoval spoustu pochybností o základním předpokladu náhodnosti zabíjení a ačkoli v něm konstatuji, že oněch šestadevadesát procent je na horní hranici odhadu, ti, co se ohánějí tímto číslem, mé výhrady velmi často opomíjejí sdělit.“ Škoda, že to opomněl sdělit i autor článku.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Jan Krhovský

RNDr. Jan Krhovský, CSc., (*1947) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. V Geologickém ústavu AV ČR se zabýval fosilními mořskými planktonickými organizmy a jejich vztahem k paleoenvironmentálním změnám. Nyní působí na Ministerstvu životního prostředí.

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...