Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Redukcionisté si činí nárok na lidskou duši

 |  5. 10. 1996
 |  Vesmír 75, 570, 1996/10

Když jsem v roce 1949 přeložil a v nakladatelství Život a práce vydal knihu Pierra Rijlanta Základy psychofysiologie, byl jsem z marxistických pozic silně pokárán, že v této knize je, že i hadi mohou mít vědomí. Vlastně ani dosud nevím, zda zvířata mají vědomí, i když u psů jsem si tím skoro jist. V časopise Nature z 9. 5. 1996 (381, 97, 1996) nyní čtu, že dosud „existuje hluboká nejistota v tom, jak věda má pojednávat o problému vědomí“. A to se rozumí jen lidského.

Redukcionisté jsou ovšem ti biomedicínští vědci, kteří si myslí, že všechny duševní fenomény člověka bude možno chemicky vysvětlit. Mají pro to své důvody: dnes dovedou pomocí pokročilých zobrazovacích metod poznat, jak která část mozku při podráždění funguje. Mají metody pozitronové emisní spektrografie, nukleární magnetické rezonance... Skutečně se dá vědecky zjistit, co se v našem mozku všechno děje. Dovedou kupodivu zjistit, jak lidský mozek při slepotě dovede vnímat hmatové podněty (Braillovo písmo). Nastává to také v těch oblastech mozku, které normálně vnímají zrakové podněty.

Jak tedy věda chce pochopit lidskou duši? Neurovědci ovšem také mají svou ctižádost: chtějí se připojit k fyzikům (kteří znají počátek vesmíru i jeho konec), filozofům (kteří už vypracovali nesčíslné množství teorií, jak to na světě všechno je), psychologům (kteří nás učí, jak se naše duše projevují) i počítačovým vědcům, kteří usilují o napodobení našich duševních pochodů počítačovými systémy. Neurovědci vědí jistě, že naše vědomí souvisí s naším mozkem – ale jen o málo více. Základní otázkou je, zda známé fyzikální principy (a z nich odvozené principy chemické) jsou dostačující k tomu, aby funkci lidského mozku vysvětlily. Roger Penrose si myslí, že „mozek provádí pochody vědomí, jež nelze počítačově napodobit a nelze je vysvětlit fyzikálními zákony“. Kvantová teorie, neurotransmitery v mozku – to vše vede spíš k zamlžení než k pochopení. Takže Penrose si myslí (a to bylo také závěrem multidisciplinárního sympozia v Tusconu, USA, v dubnu 1996), že „Musí být vypracována nová věda o lidském vědomí“.

Bylo naše lidské vědomí výsledkem evolučního procesu? Třeba je vědomí jen epifenoménem (jako že lokomotiva je horká) a třeba i atom může mít vědomí (i tato myšlenka pochází z toho sympozia). Cítí prý, jak se chovají elektrony v jeho slupce. A tak se problémy vědomí stávají „tvrdou vědou“, kterou snad neurovědy nikdy nevysvětlí. Někteří neurovědci ale cítí, že jim to (zatím) moc nejde, a cítí také „filozofickou úzkost“. To jest, zda jim jejich vědecké postupy poskytují dostatek informací. Jejich odpověď dnes je: „asi spíš ne“.

Problém je v tom, že mozek si informace zpracovává jinak, než by neurovědci potřebovali. Zrakové informace nejsou zpracovávány jen v těch částech mozku, které jsme dosud nazývali „zrakovou korou“. Ale už v úvodu bylo řečeno, že zraková kůra může zpracovávat i hmatové informace.

Anosognosie je zvláštní nemoc: po porušení části mozku vede jednak k obrně levé části těla, ale hlavně k tomu, že postižení nemocní si to vůbec neuvědomují. Když se jim do ucha vstříkne studená voda, uvědomí si, že jsou ochrnuti. Neurovědci doufají, že se jim i tu podaří odhalit neuronové mechanizmy, což se z valné části daří.

Neurovědy ovšem osvětlily mnohé problémy z oblasti vnímání, paměti, emocí a rozhodování – těžko jim lze odpírat zásluhu na tom, že krok po kroku pokračují k odhalení záhad lidského vědomí. Méně jasné je, zda tyto postupy neurovědců vysvětlí vše, co se děje v našich hlavách; zda se jim podaří vysvětlit naši intuici (vnímání budoucna), vysvětlit to, jak se cítíme, co si právě myslíme.

Úvodník v časopise Nature končí sofismatem: „Aby v tom [vysvětlování] obstály, mohou být ještě neurovědy filozofům za pomoc vděčny.“ Pomoci filozofů by bylo nesmyslné se b  ránit: leč to, co oni ze svého vědomí navrhnou, musí být ověřitelno vědeckou metodou.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Psychologie a psychiatrie

O autorovi

Vratislav Schreiber

Prof. MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc., (*1924) vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Podílel se na studiu hormonu TRH a oxidu dusnatého. Pod jeho vedením vyšla monografie o stresu. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR a předsedou České endokrinologické společnosti. Byl prvním, kdo dostal cenu Praemium Bohemiae. V roce 2003 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné