D. VOET, J. G. VOETOVÁ: Biochemie

Učebnice, kterou anglický recenzent Irving Geis označil za „hodnotného průvodce k vědě o molekulární medicíně 21. století“, ukazuje biochemii jako disciplinu funkční, s nezbytnou morfologií buněk a tkání, ultrastrukturou membrán, trojrozměrnou konformací proteinů a dalších makromolekul, odhalených rychlým tokem nových poznatků ze strukturních analýz, které byly pořízeny rentgenovou krystalografií,hmotovou a NMR spektroskopií a sekvencováním. Zachycen je sled fyziologických pochodů uváděných do pohybu, enzymovými procesy, kaskádami syntéz a degradací, se zvláštním připomenutím účasti organizovaného pozadí molekulární biologie a genetiky. `

• Úvodní kapitola je o vzniku života, jeho diferenciaci, o vlastnostech vodných roztoků s připomenutím principů termodynamiky.
• Pět kapitol druhého oddílu je věnováno struktuře a vlastnostem aminokyselin a proteinů, včetně metod jejich studia, vysvětlení kovalentních struktur bílkovin, prostorového uspořádání, jejich vývoje a dynamiky. Hemoglobinu je věnována samostatná kapitola. Stejně sacharidům, lipidům a membránám, včetně glykoproteinů a lipoproteinů.
• Třetí oddíl je zasvěcen enzymologii, včetně kinetiky a enzymové katalýzy.
• Ve čtvrtém oddílu je probrán metabolizmus na všech úrovních, včetně experimentálních přístupů. Gykolýza, fermentace, syntéza a odbourávání glykogenu, citrátový cyklus, oxidační fosforylace, tvorba ATP, glukoneogeneza, pentozový cyklus, metabolizmus lipidů, fotosyntéza, membránový transport. Nechybí výklad o metabolizmu aminokyselin a fixaci dusíku.
• Kapitolu o metabolizmu nukleotidů je možně chápat již jako úvod k oddílu „Exprese a přenos genetické informace″. Popisuje struktury nukleových kyselin, jejich frakcionaci, sekvencování, zahrnuje i genově inženýrství, mechanizmus transkripce a translace, replikaci a opravy DNA, rekombinační mechanizmy. Zvláštní kapitola je věnována expresi eukaryontních genů, problematice virů a subvirovým patogenům.
• Poslední kapitola je věnována problematice srážení krve, imunitě, pohybu a biochemické komunikaci pomocí hormonů a nervových signálů.

Učebnice je určena studentům i profesorům medicíny, farmacie, ale i ostatním biologům a chemikům na všech úrovních. Škoda, že se nestihlo přeložit drahé, doplněné vydání, které v Anglii právě vyšlo a o němž zahraniční kritika i vydavatelé říkají, že nejen novými poznatky, ale i bohatší dokumentací s názornými obrázky, schématy a rovnicemi překonalo klasická díla Lehningerova a Stryerova.

Předpokládám, že Victoria Publishing, s.r.o., vydá i nezbytný doplněk, tj. klíč k řešení 432 úloh, které postupně uzavírají po stručném souhrnu každou kapitolu. To by ještě zvýšilo pedagogickou hodnotu díla.

Překlad je znamenitý. Překladatelé také doplnili kapitoly o membránovém transportu a enzymové kinetice, a navíc uvedli jednotky, veličiny, zkratky a konstanty užívané v biochemii. Při překladu terminologie musela být překonána mnohá úskalí, nicméně např. „nepřeložitelné“ slovo „Spliceosome“ bývá běžně překládáno jako komplex sestřihu (S. Rosypal a kol.: Základní terminologie molekulární genetiky, Academia, Praha 1990). Je také obdivuhodné, že české vydání tak rozsáhlého díla obsahuje minimum typografických chyb. Drobné chyby, které se vyskytují i v novém vydání anglického originálu, nesnižují úroveň českého překladu.

V knize najdeme i krásně sentence: „Život je založen na uhlíku, protože jediný ze všech prvků periodické tabulky má schopnost tvořit dostatečné množství vazeb a také nepřeberné množství stabilních řetězců kovalentně vázaných atomů.“ (str. 27)