Nakolik škodí uložení kovu hlubokému oceánu?

Svět horečně řeší další katastrofu a už se ani nepamatuje na kontroverzi Shell Oil Company versus Greenpeace. Společnost se pod tlakem veřejnosti nakonec rozhodla, že ropnou mořskou plošinu Brent Spar nepotopí. Sporné otázky se týkaly toxicity kovů z plošiny: “stovky kilogramů″ kadmia, rtuti, zinku, olova, niklu a rozličná množství hliníku, mědi, radioaktivních látek, oceli, 40 tun olejů a 100 tun nánosu.

Aby tato čísla byla vnímána v kontextu, uvádějí E. G. Nisbet a C. M. R. Fowler z Londýnské univerzity odhady přirozeného uvolňování kovů, např. podmořské vývěry teplých vod Broken Spur uvolňují 500 000 až 5 milionů tun kovů ročně!

Jiná malá oblast NESCA v severovýchodním Tichém oceánu (rozměrů 600 krát 1200 metrů) obsahuje ve svrchním metru sedimentů 1 až 1,5 tuny uranu, 4 000 tun hořčíku. Sedimenty jsou obohaceny rovněž o železo, mangan, hliník, stříbro, barium, chrom, olovo, měď, lithium, stroncium, vanad, zinek a vzácné zeminy. Zde není prostor na delší rozbor, tedy jen závěr: Zatímco v mělkém moři by potopení plošiny mohlo být skutečně nebezpečné mořskému životu, jeho potopení v hlubokém oceáně by pravděpodobně neznamenalo žádnou zaznamenatelnou škodu. Likvidace plošiny Brent Spar na pevnině bude velmi problematická.

A poučení: Měli bychom být opatrní na antropomorfizmus v našem myšlení: to, co pro nás je jed, může být pro nějakou bakterii potrava. Myšlení je ovšem zpravidla to, co přijde ke slovu až naposled. Inu, nejdříve přijdou ke slovu křiklouni.

Nature 375, 715, 1995