Porovnávání teorií podle jejich predikční schopnosti

Říkává se, jen tak, jako mnoho jiných věcí, že nějaká teorie je lepší než jiná, dává-li přesnější predikce. Následující příklad Davida Millera možná touto jistotou “zdravého rozumu″ otřese.

David Miller býval “research assistent″ Karla Poppera na London School of Economics. Nyní je profesorem na University of Warwick. Připravil mj. výbor z Poppera – “Kapesní Popper″ (A Pocket Popper) a loni vydal závažnou knihu Critical Rationalism – Restatement and Defense (Open Court, Chicago 1994). Letos v červnu na Popperově “Workshopu″, konaném na Středoevropské univerzitě v Budapešti, jsem od něj slyšel následující příklad:

Máme dvě teorie, A a B, které dávají predikce pro dvě měřené veličiny, x a y. Teorie A predikuje tyto hodnoty: x = 0,15; y = 1,225. Teorie B predikuje jinak: x = 0,1; y = 1,000. Proběhla měření, která dala hodnoty x = 0 a y = 1,000. Která teorie je lepší? Bez zaváhání řekneme: přece B, pro x dává lepší přiblížení než A a pro y dokonce hodnotu přesnou.

Teď si ale představte, že máme další dvě veličiny, u a v, které jsou odvozeny z x a y pomocí jednoduchých lineárních vztahů: u = y – 2x, v = 2y – 3x. (Všimněte si, že to platí také obráceně: x a y jsou odvozeny z u a v, a to jednoznačně.) Pro tyto dvě nové veličiny dává teorie A hodnoty 0,925; v = 2,000 a teorie B u = 0,800, v = 1,700. Odpovídající naměřené hodnoty jsou u = 1,000, v = 2,000 (všechno za předpokladu, že teorie jsou konzistentní). Teď najednou je teorie A vynikající a B mizerná.

Pro jistotu dodám, že kdyby někdo chtěl říci (jistě to ale nikdo přece neřekne), že třeba x a y jsou pro teorii důležitější, pak bych se napřed zeptal: a jak to víte? A pak, kdyby mi třeba i odpověděli, bych řekl: to je starý trik – co se nám nehodí, co nesouhlasí s měřeními, to prohlásíme za irelevatní.