Genetika a homosexualita

Když D. Hamer a jeho kolegové z Národního ústavu pro rakovinu zveřejnili před 2 lety práci, v níž ukazovali, že gen spojený s mužskou homosexualitou sídlí na úseku q28 na chromozomu X, setkala se jejich práce s neuvěřitelnou publicitou tisku, ale také s nedůvěrou odborníků. Jejich práci však potvrdil Stecey Cherny (Institute of Behavioral Genetics v Boulderu) na novém vzorku 33 párů homosexuálních bratrů, z nichž většina měla signální znak (marker) Xq28. Nová práce poskytla další data: někteří z můžů měli heterosexuální bratry, u nichž se příslušný znak nevyskytoval. Dalším zjištěním je, že tento signální znak se významněji nevyskytoval u 36 párů lesbických sester. Genetici nyní prohledávají celý genom a hledají další signální znaky.

Psycholog Michael Bailey z Northwestern University a N. Martin v šetření asi 5 000 homosexuálních párů (mužských i ženských) dospěli k závěru, že mužská homosexualita je asi z 50 % dědičná. U žen je obraz komplikovanější.

Bailey se domnívá, že kromě genů odpovědných za homosexualitu “musíme začít hledat environmentální mechanizmy″. Je jedním z vědců podezřívajících např. načasování prenatálních hormonů.

Science 268, 1571, 1995