Ferritin stále živý – 60 let po objevu

Vilém Laufbereger, od jehož narození uplynulo 105 let, byl znám v českých vědeckých kruzích pro svá studia štítnou žlázou vyvolané metamorfózy axolotlů (ukázkový exemplář uložený v lihu je k vidění ve Fyziologickém ústavu 1. LF UK v Praze na Albertově), buněčné mřížky, vzruchové teorie (jejíž součást, krouživé vzruchy, je stále ještě jedním možným výkladem lidské paměti) a spaciokardiografií. Hlavní jeho objev, který by byl zasloužil Nobelovu cenu (o což jsme se r. 1982 neúspěšně pokusili), byl objev bílkoviny neobyčejně bohaté na železo, ferritinu (Biol. listy 19, 73, 1934; Čas lék. čes. 1533, 1936; XV. Int. Congr. Physiol. Leningrad 1935; XVI. Int. Congr. Physiol. Curych 1936). Nyní Giber a spol. (Science 268, 77, 1995) dokonce popisují umělé ferritiny a analyzují jejich magnetické vlastnosti. Ferritin je hlavní formou skladování železa v těle bakterií i savců, proteinová obálka (apoferritin) může skladovat i jiné minerální komponenty a ferritin je jedním z nejmenších realizovatelných magnetů – nic nám ale není známo o jeho chování v geomagnetických zónách. Ferritin má relativní molekulovou hmotnost asi 440 000, skládá se z 24 podjednotek o hmotnosti 18 500 a ty v micelární (mikročásticové) formě obklopují 3 000 – 4 500 atomů železa. Stanovení ferritinu v krvi (je citlivá radioimunoanalýza) dokonce je měřítkem zásob železa v organizmu. Normálně je hladina ferritinu velmi nízká, ale při nadbytku železa se zvyšuje – jsou i závažné nemoci z nadbytku železa.